Pro objasnění celého případu je nutné vrátit se v čase o 60 let zpět. Josef Zabranský (1916–1997) byl ve 40. letech minulého století největším sedlákem ve středočeské Svrkyni. Po druhé světové válce odkoupil od notáře Aloise Franzla další statek. Zároveň s budovami a polnostmi převzal i tři nesplacené hypotéky: dvě z roku 1909 vůči Městské spořitelně pražské a jednu vůči Nuselské záložně.
V roce 1949 musel Josef Zabranský nabídnout státu ke koupi 19 hektarů půdy, o které jeho polnosti převyšovaly povolených 50 hektarů. Již o rok později mu však bylo násilně zabaveno celé hospodářství, na němž vázl ještě zbytek hypotéky ve výši 77 555 korun. Josef Zabranský putoval na rok do uranových dolů v Jáchymově a když se vrátil, mohl se živit jen jako pomocný dělník. „Ani moje sestra, ani já jsme nemohli nic studovat,“ vzpomíná na trudnou dobu syn Josefa Zabranského Miloš (1945). „Abych se mohl alespoň vyučit, musel jsem ve 14 letech do pohraničí.“
Pokračování na straně 5
Stát chce po rodině...
Příběh „kulaka“ – Okradli ho komunisté, nyní stát žádá od jeho dědiců další peníze
Dokončení ze strany 1
Po celá 50. léta vyvíjela Státní spořitelna na Josefa Zabranského tlak, aby dlužnou částku, která narůstala o úrok, uhradil. Vzhledem k tomu, že rodina neměla žádné prostředky, z nichž by dluh zaplatila, navrhoval Josef Zabranský několikrát, aby mu byl dluh odečten od hodnoty vykoupených 19 hektarů, za které mu však stát ve skutečnosti nikdy nezaplatil. V roce 1966 byl Josef Zabranský odsouzen k zaplacení dluhu, který v té době narostl již na téměř 150 000 Kčs. Jeho roční plat nepřevyšoval v té době 25 tisíc, takže musel v tísni nabídnout státu svůj zbylý nemovitý majetek. Stát jej přijal a v roce 1971 závazky uhradil.
Satisfakce se Josef Zabranský nedočkal ani po listopadu 1989. Restituce byla ukončena až sedm let po jeho smrti. Dodnes však jeho dědicové, syn Miloš a vnučka Markéta King (1970), nemohou vinou liknavosti či chyb úřadů s částmi svého majetku volně nakládat. Zároveň stát od roku 2001 vymáhá zaplacení hypotéky z roku 1950 a úroků, souhrnem 160 925 korun.
Podepisuji, co se mi nelíbí Na ministerstvu zemědělství se k případu nechce nikdo příliš hlásit. Ředitel odboru Karel Chalupný, jehož jménem byla v únoru minulého roku podána žaloba o zaplacení, říká, že musí podepisovat i věci, které se mu nelíbí. Náměstek ministra Petr Kusnierz, který má věc ve své agendě, není schopen sdělit, jak ministerstvo došlo k vymáhané částce. Z její výše je však zřejmé, že MZE nijak nezohledňuje například měnovou reformu v roce 1953, při níž byly úspory fyzických osob zmenšeny na jednu padesátinu.
Ministerstvo pohledávku vymáhá přesto, že má k dispozici právní posudek poradkyně ministra Sylvy Rychtalíkové z dubna minulého roku, v němž se píše, že oprávněné osoby budou „státem znovu poškozeny“ a že „lze předpokládat“, že by se „v podobných případech domohly ochrany u Ústavního soudu“. Rychtalíková si postup ministerstva vysvětluje „jakousi opatrností ze strany úředníků“. „Kdyby dneska někdo řekl, že se to nebude vymáhat, tak by za to musel nést odpovědnost a to se asi za stávající právní úpravy nikdo neodváží,“ míní poradkyně ministra.
Miloslav Růžička, který nedávno vydal knihu mapující osudy 120 selských rodin perzekvovaných v 50. letech v tzv. akci Kulak, o žádném dalším podobném procesu neví. „Znám případy lidí, kteří podobné pohledávky v rámci restitucí zaplatili, aby měli pokoj,“ říká Růžička. Podle ministerstva bylo od počátku restitucí v podobných případech státu zaplaceno zhruba 500 milionů korun.
S tím se ovšem dědici Josefa Zabranského nechtějí smířit. „Tenkrát nás okradli a teď nás chtějí okrást znovu,“ říká Miloš Zabranský. Jeho neteř jde ještě dále: „Je to kontinuální perzekuce naší rodiny od 40. let do současnosti,“ říká Markéta King. Rodina chce celou věc hnát až k Ústavnímu soudu, a navíc žalovat stát, aby jí zaplatil úrok za 43 let, kdy jí dlužil peníze za „vykoupených“ 19 hektarů. Vzhledem k tomu, že na konci 40. let měl hektar půdy v této oblasti hodnotu zhruba 70 tisíc korun a zákon připouštěl dvacetiprocentní snížení ceny, narostly úroky jen do roku 1971 na více než milion korun.
***
Všechny nemovitosti ve Svrkyni dostali dědici Josefa Zabranského teprve v roce 2004 - často v dezolátním stavu
Sedlákova vnučka Markéta King stojí před rodinným statkem ve Svrkyni. Dědečkovu nesplacenou hypotéku dnes vymáhá i s úroky ministerstvo zemědělství. Vpravo je dokument z roku 1970, v němž Josef Zabranský nabízel státu bezplatné převzetí zbytku svého majetku výměnou za smazání dluhu. Stát nemovitosti převzal, hypotéku však začal v roce 2001 vymáhat znovu.
