VČechách je po bitvě každý frajtr chytrý, a tak i po aukci v Londýně, kdy Galerie Středočeského kraje vydražila iluminaci z roku 1490 za 510 tisíc liber, je hned některým nad slunce jasnější, že cena byla předražená.
Jen se tak nějak zapomíná, že aukce je záležitost momentálního stavu trhu, kterou lze regulovat jen do určité míry. To, jak v ní vystoupají ceny, nelze stoprocentně odhadnout. Stejně tak neexistuje žádný pevně stanovený ceník, za který se to či ono umění prodá, aukční katalogy jsou jen orientační zdroje. Nic víc. Když v Paříži Národní knihovna vydražila fragment z Dalimilovy kroniky, jehož cena je nyní středočeské galerii předhazována jako optimální, rovněž se rozpoutala diskuse na téma, zda to nebylo příliš. A ministr financí Sobotka vyrukoval s komickým argumentem: prý je to cena zcela adekvátní. Nic hloupějšího říct nemohl, jako kdyby obden nakupoval podobné artefakty. Neboť co to znamená adekvátní? Kromě toho výše, na kterou NK půjde, byla oznámena předem, nakonec se proflákly i jiné tajné plány a pak se vykládalo, že to byla finta. Pěkná finta, když se dražba zastavila přesně na ohlášené hranici a soupeř byl jediný. Středočeská galerie nikde neprezentovala „eminentní zájem“, pouze oznámila, že se bude o malbu ucházet. Co by se asi tak dělo, kdyby kraj veřejnosti oznámil, že schválil nákup v řádu milionů, ale nepoví na co.
Reklama pro celé Česko Spousta lidí, kteří v Londýně nebyli, neotřesitelně ví, že aukční síň Sotheby’s a neznámí majitelé se postarali o to, aby se cena vytočila na maximum. Malý detail: Aukční síň Drouot Richelieu v Paříži, kde se dražil Dalimil, není příliš důležitá a tomu odpovídala pozornost i ceny. Sotheby’s naopak patří mezi nejprestižnější a dražba tam probíhala za obrovského zájmu a do poslední minuty nebylo jasné, kdo malbu získá. Nic řízeného nebo uměle „šponovaného“ se neodehrávalo.
Je dobře, že se z veřejných peněz zakoupila unikátní památka, stát má kupovat špičkové umění staré i nové. Takový nákup je investice do budoucna. Peníze do ní vložené se vrátí, jen to nelze přesně změřit. Kutná Hora je krásné město a nabídneli další umělecký skvost ve svých sbírkách, je to reklama pro celé Česko. Nadšení, které malba budila v Londýně, bylo svým způsobem povznášející a nebylo to mazání medu kolem huby, zatímco se ostatní chystali namastit si kapsu. Prý se na trhu pohybuje spousta nabídek v této cenové relaci. Není to pravda: iluminace české provenience s umělecko-historickou hodnotou, která budí pozornost v evropském měřítku, na trhu není.
Kdyby se bývalo nepodařilo malbu získat, nastal by nejspíš opačný nářek. Zazněl názor, že už nám utekly jiné krásné akvizice a stát nedokázal odkoupit řadu děl z restitucí. To je pravda a k chlubení to není. Takže když se konečně tato neblahá praxe poruší, je to také špatně. Nákup se rovněž musel okamžitě zpolitizovat: opozice si přihřívá polívčičku. A po ruce jsou okatě populistické argumenty, jak by se peníze použily v sociální sféře. A bývalý hejtman Bendl přispěchal, že si současný hejtman Rath dělá reklamu. Hm, těžko si představit politika, který by si ji nedělal, o panu Bendlovi ani nemluvě. Když David Rath podpořil dobrou věc, tak proč mu to nepřiznat.
O autorovi| JANA MACHALICKÁ, redaktorka LN
