Stát nesmí v obchodních vztazích zajišťovat jednostranný profit jednoho účastníka na úkor jiného. To samé platí i pro osobní majetek běžných občanů, ty také stát nesmí takto automaticky ochuzovat.
Za povšimnutí stojí i Článek 1, kde stojí: Lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Rovnost v právech by měla znamenat, že v daném okamžiku máme všichni stejná práva. Není pak možné, aby byla společnost v budoucnu rozkastována na ty, kdo v minulosti zprovoznili solární elektrárnu, a ty, kdo to již nesmějí (nebo za nevýhodnějších podmínek), a mají naopak povinnost těm prvním bezmocně platit. Stát mohl v minulosti něco slíbit, ale plnění nesmí způsobit budoucí nerovnost v právech ostatních, plnění by tedy v případě výkupních cen solární elektřiny mělo být plně na straně státu.
Hodně by mě zajímal názor Ústavního soudu, kdyby nějaké sdružení občanů nebo firem odmítlo platit část poplatků za obnovitelné zdroje energie (OZE) připadající na sluneční energii s odvoláním na svá ústavní práva. A následně distributoři by ze stejného důvodu tyto prostředky odmítli platit slunečním elektrárnám. Nebo kdyby nějací poslanci či senátoři podali ústavní stížnost. K ní by mohli rovnou přidat stížnost na jeden z návrhů, kterým chce vláda současnou situaci „řešit“ či spíše kamuflovat. Vláda připouští, že by zdanila ostatní druhy energií a z výnosu kompenzovala tu předraženou elektřinu. To je samozřejmě jen účetní finta, která nezmění nic na skutečnosti, že stát ochuzuje jedny obchodní subjekty na úkor druhých, pouze peněžní toky se zneprůhlední.
Zajištěné stamiliardy V souvislosti s vyjednáváním politiků mě také napadá otázka, jak je zajištěno, aby nedocházelo ke střetu zájmů. Vždyť mnohé sluneční elektrárny jsou v rukou zahraničních majitelů s nejasnou vlastnickou strukturou. Nejsou v nich naši politici zainteresováni? Vzhledem k tomu, jaký zákon politici vytvořili a jak neudržitelně dlouho jeho změny zdržovali, je to dost možné. A má nějaké vyjednávání vůbec smysl? Proč by sluneční byznysmeni v něčem ustupovali, když mají zajištěny stamiliardy? Ti přece přistoupí jen na takový kompromis, který jim přinese ještě více, a pro nás tedy bude ještě dražší. Kompromis je výhodný pouze pro některé politiky, kteří chtějí skandál ututlat a důsledky odsunout dále do budoucnosti. Rozumnější je návrh na uvalení daně za zábor půdy pro tyto elektrárny, něco jako bylo zdanění stavebního spoření. Lepší by možná byla obecnější daň za nepřirozené objekty v krajině zahrnující třeba i billboardy, aby nebyly sluneční elektrárny diskriminovány. Dobrou cestu prosazuje i ministr Kocourek, který se správně staví k slunečním elektrárnám jako k technicky problematickým zařízením. A Energetický regulační úřad (ERU) by se mohl pokusit stanovovat výkupní cenu výhodněji, zákon 180/2005 si vysvětluje příliš ve smyslu výhodném pro provozovatele slunečních elektráren.
***
Není možné, aby vlastnická práva majitele solární elektrárny byla nadřazena vlastnickým právům například majitele slévárny, kterého plánované ceny elektřiny po novém roce zruinují
Mnohé sluneční elektrárny jsou v rukou zahraničních majitelů s nejasnou vlastnickou strukturou. Nejsou v nich naši politici zainteresováni?
O autorovi| JOSEF KNOB, technik v energetice
