Státní znak zmizel cestou na Hrad

Celou detektivní zápletku rozpoutala reportáž České televize v půli srpna, která o ztrátě znaku poprvé informovala. Poslanecká sněmovna se v těchto dnech podle informací LN začala po znaku shánět. Pracovníci sněmovny zjistili, že vzácný originál nikdy do archivu sněmovny nedoputoval.

„V roce 1993 byl pověřen úschovou tohoto návrhu sněmovní legislativní odbor a o rok později jej tehdejší ředitel tohoto odboru zapůjčil personálnímu odboru Kanceláře prezidenta republiky,“ popisuje příběh ztraceného originálu mluvčí sněmovny Roman Žamboch. „K jeho vrácení však už nedošlo a tento originál by měl být tedy dosud v Kanceláři prezidenta republiky,“ tvrdí Žamboch. Hrad ale nepotvrdil, že by o originálu znaku věděl.

Velký státní znak Je tvořen štítem se čtyřmi poli. Jednotlivá pole symbolizují historická území České republiky - Čechy, Moravu a Slezsko, čtvrté pak republiku jako celek. Orlice vpravo nahoře na modrém podkladě, s bílo-červenou šachovnicí a zlatou korunkou a zbrojí je symbolem historického území Moravy. Orlice vlevo dole na zlatém podkladě, s černou barvou a bílým pruhem, se zlatou korunkou a červenou zbrojí je symbolem historického území Slezska. Dvouocasý bílý lev na červeném podkladě, se zlatou korunou a zlatou zbrojí je symbolem historického území Čech. Druhý lev (ve stejném provedení) je symbolem celého území České republiky. Velký státní znak je nejpoužívanějším státním symbolem vůbec. Je umístěn na všech veřejných budovách, radnicích, úřadech atd. Malý státní znak Je tvořen jediným polem, na němž je umístěn na červeném podkladu stříbrný dvouocasý lev ve skoku se zlatou zbrojí a zlatou korunou. Ta symbolizuje tzv. svatováclavskou korunu, která je součástí korunovačních klenotů. Dnešní malý státní znak České republiky je totožný s československým státním znakem z let 1919-1920. Ve srovnání s velkým státním znakem je používán v menší míře, setkat se s ním můžeme například na mincích nebo úředních razítkách.

Problém je v tom, že ředitel legislativního odboru sněmovny zapůjčil Hradu vzácný exemplář bez vědomí svých nadřízených. „Propůjčit takto cenný exemplář bez konzultace se svými přímými nadřízenými je naprosto nemyslitelné,“ odsuzuje jeho čin heraldik František Skřivánek.

„Hodnota návrhu se nedá vyjádřit penězi, měl by být patřičně oceněn, když si výtvarníci originál kdejaké mazaniny cení na desetitisíce, tak tohle by mělo být o řád vyšší,“ popisuje cenu znaku heraldik.

Podle Miroslava Barocha, který se zaměřuje na heraldiku Velké Británie, je naprosto nemožné, aby se na britských ostrovech stalo něco podobného.

„Britové mají pro účely uchovávání a revizi erbů zřízen zvláštní úřad,“ vysvětluje britskou praxi Baroch. „Není možné, aby se nějaký originál znaku ztratil, či se dva erby duplikovaly,“ doplňuje.

Od vzniku po ztrátu
V roce 1992 uspěly návrhy Jiřího Loudy v soutěži na státní znak samostatné České republiky. Známý heraldik je pak předal do rukou předsedkyně heraldické komise Poslanecké sněmovny.

Louda při tvorbě znaku vyšel ze čtvrceného erbu, kam umístil dvakrát českého lva a doplnil jej o moravskou a slezskou orlici. Na svůj úspěch byl náležitě pyšný. Netušil však, že své dílo vidí naposledy.

Podle Loudy se v té době děly ve sněmovně prapodivné věci. Jak řekl České televizi, za svůj návrh státního znaku nebyl dokonce vůbec honorován. Peněz se dočkal jen za svou účast v heraldické komisi sněmovny, která nově vznikající znaky posuzuje.

Když úřady znak neobjeví, bude ho nutné vyhotovit znovu. „Pokud by se nenašel, musel by ho výtvarník, který je autorem původního návrhu, namalovat znovu,“ říká heraldik Skřivánek.