Glastonburský multižánrový festival je pověstný mimo jiné překvapivými silnými bouřemi, blátivými brody namísto cest a zákeřnými rybníčky mezi stany. Ačkoliv mraky na obloze i tentokrát několikrát vztyčily varovný prst, nakonec vše dopadlo výtečně. Protiváhou sušší zemině, zkropené lehkými sprškami, tak mohl zůstat šťavnatější program.
Přestože festival posledního červnového víkendu začíná až v pátek, už dva dny předtím je prostor plný lidí. Procházejí se mezi stovkami stánků, popíjejí, jedí, baví se mezi sebou, jsou hluční, ale ohleduplní. Posedávají na trávě, lavičkách, smějí se. Oblékají se do pitoreskních oblečků a ozdob, dělají blbiny. Užívají si. Vypadá to, že každý třetí návštěvník by na festivalu vlastně hudbu ani nepotřeboval. Jezdí sem spíš kvůli atmosféře, příležitosti k setkáním a legraci při stanování. Po loňském „nafouklém“ ročníku, kdy festivalový areál pojal 180 tisíc hlav, se letošní návštěvnost vyvíjela pomaleji a skončila na 170 tisících (včetně účinkujících a personálu - vstupenek bylo v prodeji 150 tisíc). I tak je to ohromující číslo, srovnáme-li je s dvaceti tisíci obvyklými u velkých českých festivalů podobného ražení. Některé návštěvníky můžou přece jen odrazovat opakující se bahenní problémy a zácpy v dopravě. Organizátoři mají plné ruce práce, ale své otěže drží v rukou dobře. Stačí si jen uvědomit, že tu například dojde zhruba ke dvěma tisícům onemocnění nebo zranění a k pěti stovkám hlášených kriminálních činů, z nichž sto padesát končí ve vězení.
Hvězdy i všehochuť Hlavním přínosem festivalu není přítomnost hvězd, ale spíš programová všehochuť plná domácích i cizokrajných - hudebních i nehudebních - koření. Ne že by zde hvězdy nebyly. Jak jinak charakterizovat kanadského písničkáře Leonarda Cohena, irskou rebelku Sinéad O’Connor, glamrock’n’rollového veterána Shakin’ Stevense, bluesového kouzelníka Buddyho Guye, nestárnoucí folkařku Joan Baezovou nebo reggae a soulové legendy Jimmiho Cliffa, Eddyho Granta a Solomona Burka? Lahůdkami byla zvláště vystoupení Buddyho Guye, který bavil publikum extrémními změnami dynamiky a tempa nebo napodobováním Jimiho Hendrixe, a Cohena, jehož chytré písničky, nesené příjemným znělým basem, vibrovaly nedělním večerem přeplněné hlavní festivalové scény.
Do rozmanité všehochutě pak zapadá spousta jednotlivostí na desítkách scén velkých i malých. Stačí kráčet areálem a nahlédnout jen tak namátkou do kterékoliv z nich a můžete se stát svědky zajímavého rockového kabaretu se zcela neznámými, ale skvělými umělci. Divadelní produkce tu jsou stranou hlavního zájmu, ale je to trochu škoda. Řada z nich sleduje soudobé trendy nového cirkusu a často přerůstá do pouliční lidové zábavy.
Nebo jdete na kapelu, jejíž jméno vám zatím moc neříká a jste překvapeni. Například Los Campesinos!. Parta mladých Welšanů s houslistkou, baskytaristkou, xylofonky a zpěvem, v němž si vtipně odpovídají dívčí a chlapecký hlas.
Anebo Foals, hříbata z Oxfordu. Bravurně předvedli novodobou novou vlnu s „frippovskými“ kytarovými motivky a vzrušivě zvonivým zvukem. Publiku byly sympatické i zablácené zpěvákovy kecky a bubeníkovy děravé ponožky, které kameraman se zálibou zabíral do projekce na postranní plátna.
K vedlejší nabídce patří i projekty jako „Trash city“. Jedna z oblastí festivalového areálu byla vystavěna z odpadků a zbořenin. Ekologické memento se zároveň stává uměleckou inspirací a naopak. Dlužno poznamenat, že po skončení festivalu je „trash city“ všude, kam se v areálu podíváte, a do umění má daleko. Nicméně v tom asi spočívá záměr pořadatelů upozorňovat, apelovat a zmírňovat důsledky. Jako vždy, na festivalu mají prostor i další ekologické aktivity.
Kdo příště?
Kate Nash, silnější sympatická zpěvačka a klávesistka, zahrála rytmicky a zvukově přesvědčivý rockový šanson. Ještě silnější a stejně sympatická zpěvačka Beth Ditto předvedla s kapelou Gossip úžasnou show. Spustila se s vysokého pódia dolů (bylo zřejmé, že se při své váze zpět už nevrátí) a svůj nazlobený křik pak předváděla posluchačům první řady za zábranou z jedné vody načisto. Lidé jí nadšeně nabízeli tu brýle, tu klobouček nebo jinou pokrývku a Beth se během zpěvu nadšeně strojila a odstrojovala a předávala předměty dál. Vrstvila na sebe i několikero předmětů najednou, nechala publikum zpívat a křičet do mikrofonu a bavily se i další zástupy posluchačů, sledujíce show na velkých plátnech.
Po loňské premiéře Gipsy.cz se v Glastonbury objevila zpěvačka a klavíristka Markéta Irglová, členka projektu Swell Season irského písničkáře Glena Hansarda. Na jedné z menších scén sice neměli narváno, ale své posluchače tu našli a oslovili. K vrcholům festivalu patřilo vystoupení Raconteurs. Kytarový nářez s prvky hard rocku i noisu s Jackem Whitem z White Stripes. Nebo bravurní recitál Joan Armatrading i Amy Winehouse, která se vzchopila k suverénní show i přes aktuální problémy s drogami a manželem ve vězení. A ještě stihla rozdávat facky za drzost.
