Amnestii doprovázela masivní propagační kampaň.
Podle Petra Cajthamla z Archivu Karlovy univerzity, který o tzv. akci Návrat vydal nedávno studii, šlo režimu hlavně o to, aby „vzal exilu masovou základnu“ a přilákal domů řadové emigranty.
Akce nevyšla. Nabídku do 1. prosince 1956, kdy amnestie končila, využilo jen 1169 exulantů, tedy méně než pět procent. Stejně dopadly i další podobné snahy. Do listopadu 1989 se totiž z asi 200 tisíc uprchlíků vrátilo jen okolo 10 tisíc lidí. Bonusem měl být návrat osobností. Tady režim selhal úplně. Jediným významným navrátilcem byl Lev Sychrava, bývalý blízký spolupracovník Masaryka. StB ale neúspěšně lákala i další politiky, třeba sociálního demokrata Blažeje Vilíma nebo národního socialistu Aloise Čížka. Podle Cajthamla režim oslovil také Jiřího Voskovce, ale herec jakýkoliv kontakt odmítl. Objevila se i úvaha ohledně návratu Pavla Tigrida.
Pokračování na straně 3
StB přemlouvala emigranty k návratu
Dokončení ze strany 1
Rozvědka chtěla získat Tigrida v prvé řadě ke spolupráci, ale v jejích materiálech je i zmínka o možnosti návratu. Rozvědčík Milouš Vejvoda (v 70. letech náměstek ministra zahraničí) navštívil Tigrida v USA jako „diplomat“ v roce 1956, ten s ním ale vyběhl.
Akci Návrat provázela rozsáhlá propaganda. Režim zapojil tisk i rozhlas a začal tisknout časopis Hlas domova, který vyzýval k beztrestnému návratu a přinášel nadšené ohlasy navrátilců. Realita byla jiná. Každého nejprve čekala „karanténa“ v Sadské, kde vedli estébáci pod krytím zdravotnického zařízení výslechy. Řada navrátilců skončila ve vězení. Někteří se pokusili znovu utéci. Návrat uprchlíků řídil „Výbor pro zabezpečení osob“ zřízený politbyrem. StB se snažila stát stranou a do jeho čela postavila šéfa Československé strany socialistické Josefa Klingera. Ve skutečnosti ale výbor řídil estébák Václav Valtr.
Další amnestie se bez většího úspěchu opakovaly v letech 1960, 1962, 1965, 1968, 1969 a 1973. Pak režim na lákání uprchlíků v zásadě rezignoval a v roce 1977 dal emigrantům možnost upravit si vztahy s vlastí. Jednou z možností byla dodatečná žádost o vystěhovalecký pas, na který bylo možné jezdit do Československa. Za pas musel emigrant zaplatit a slíbit, že nebude proti režimu vystupovat.
