Poznámka

Úvodem se přiznám, že mne trochu děsí lidé, kteří používají výrok: "...lze pochopit jen jedním způsobem..." Většinou to bývají osoby myšlenkově rigidní nebo fanatické, případně obojí. Když si uvědomím, že autor polemiky působil ve státní funkci, dost mne mrazí. Každý, kdo prošel gymnáziem ví, že metoda je cesta, cesta k nějakému cíli. Ka jakému cíli asi poslouží skutečnost, že se někde na náměstí (!) vystaví panely s fotografiemi bývalých estébáků? Že je pár lidí nebude zdravit (pokud je vůbec rozpozná), nebo že jim někdfo hodí kámen do okna...? K čemu je to dobré? To má být vyrovnávání se s minulostí? Kdyby ve slavném ÚSTRku seděli odborníci, věděli by, že je třeba odhalovat mechanizmy, které souvisejí s jistými ideologiemi, s mocenským postavením atd. Především proto, abychom je rozpoznali, kdyby se opět v současnosti projevovaly v životě stran a hnutí či státní správě (paradoxně to rozeznáváme jen my dole, sem tam nějaký novinář). "Odborníci" považují kdejaké kecy za "orální historii", zveřejňují jména rozvědčíků namísto solidní historické, sociologické a politologické analytické práce. A pan Fendrych uvažuje jako naivní strejc u piva, jen používá "obvyklé" terminologie. Směšuje rovinu sociologickou s psychologickou, politiku s plky. Kdyby si např. porovnal metody obdobných "služeb" na světě (včetně demokratických států) nemohl by tak zjednodušené soudy vůbec vyslovit. Inu zase je akceptováno černobílé vidění - pokud ovšem  je z těch "našich (a proto správných) pozic".