* Jak se vaše vítězství zrodilo?
Vůbec jsem se na pražský závod nepřipravoval, běželo se mi ale bez problémů, a tak byla škoda nevyužít šance. Vítězství bylo takřka darované.
* Jak jste letos trénoval?
Moc jsem tomu nedal. Měl jsem problémy s achilovkou a pak se s manželkou střídavě staráme o děti. Týdně naběhám jen asi devadesát kilometrů. Proto jsem rád, že jsem maraton vůbec uběhnul. Je to docela dlouhá trať a vzhledem k okolnostem je můj čas dobrý.
* Proč myslíte, že se u nás nenajdou mladí běžci, kteří by byli schopni porazit veterána?
Taková je v současnosti situace, chce to nějaký čas a talentovaní vytrvalci zase určitě dorostou. Maratonec potřebuje vytvořit optimální podmínky, ale při zaměstnání se dá s elitou jen těžko držet krok.
* Myslíte, že jsou vaší výhodou proti mladším soupeřům dlouholeté zkušenosti?
Zkušenosti jsou moje devíza. Profesionálně závodím dvacet let, a tak můžu říct, že o běhání něco vím. Jestli ale ještě nějaký maraton v životě poběžím, opravdu nevím. Vždyť tenhle byl můj první od aténské olympiády před čtyřmi roky. Maratoncem se už moc necítím.
