Jedním z obhájců Thila Sarrazina, o němž se píše o pár řádek výše, byla také předsedkyně Svazu vyhnanců, mluvčí křesťanských demokratů pro lidská práva a čerstvá laureátka sudetoněmecké Karlovy ceny Erika Steinbachová. Prý jí vadilo, jak Sarrazinovi ve veřejné diskusi zavírají ústa. Včera ve své vlastní věci narazila i Steinbachová. Její CDU se od ní začíná distancovat, hodlá ji například vyloučit z předsednictva strany. Na schůzi poslanecké frakce totiž Steinbachová hájila dva „revizionisty“ za úvahy o tom, že v roce 1939 první mobilizovalo Polsko, a to, považte, už půl roku před německým útokem.
Steinbachová krčí rameny, že to tak prostě je. Jenže nacionalisté, kteří v Německu mají velmi ztížený pohyb a mluvit upřímně je pro ně existenčně nebezpečné, místo přímé mluvy běžně užívají právě takové narážky, jimiž se rozprostírá vina Německa i na jiné.
Kolegům Steinbachové z CDU s touto narážkovou subkulturou došla trpělivost. Teď už jen vyřešit záhadu, proč všechny ty autochtonní vyhnané menšiny po 12 let zastupovala dcera důstojníka wehrmachtu, který do Rumie u Gdaňsku přišel teprve v roce 1941.
