„Když se takovému bezdomovci najednou otevře možnost nového začátku, jako Miroslavu Szamszelymu padlo štěstí do klína, tak trvá dlouho, než to dokáže zpracovat,“ řekl psycholog Jeroným Klimeš. „Úkolem psychologa je především krotit bujarou fantazii těchto lidí při počínajícím úspěchu a pracovat s jejich podvědomou sebenenávistí. Štěstí přeje připraveným, ale tito lidé na štěstí a úspěch nejsou připraveni.“
Odborníci se shodují, že nejdůležitější je postupovat pomalu. Nejdřív je třeba se dotyčného důkladně vyptat, co vlastně by si přál a co by mu podle jeho mínění pomohlo. Nelze ho někam přendat a myslet si, že to bude fungovat a on bude za takovou pomoc ještě vděčný. „Na místě je velká tolerance nejen k pomalému tempu těchto lidí, ale především k mnoha chybám, kterými si umně dláždí cestu za svými sny,“ upozornil psycholog Klimeš.
Radní Jiří Janeček (ODS) takovou toleranci nemá. Když Szamsezelymu před televizními kamerami předával klíč od pokoje na ubytovně, rozplýval se: „Člověk, který zachrání dítě, nemůže být zlý. Jste na dobré cestě.“
Pak se Szamszely zhroutil, skočil z okna, napadl lékaře a skončil v psychiatrické léčebně. Když se novináři ptali radního Janečka, zda za něj město uhradí šedesát korun za den v nemocnici, odpověděl: „Když má peníze na krabicové víno nebo cigarety, určitě je najde i na poplatky nemocnici.“ Léčebně se vzápětí ozvala řada sponzorů, kteří se nabídli poplatky uhradit.
Primátor Pavel Bém, původně psychiatr, se ohradil, že město muži nic nevnucovalo: „Byl naopak nadšený. Chtěl se integrovat do společnosti.“
