Podobně dávají najevo své přednosti samci mnoha živočišných druhů. Jeleni demonstrují osobní kvality rozložitým parožím, samci páva dlouhou vlečkou pestrých per. Růst parohů nebo pavích per je pro samce náročná záležitost, kterou zvládnou jen nejzdatnější. Platí to i o skvrně samců vlaštovek. Tvorba potřebného pigmentu představuje značnou zátěž. Skvrna je navíc nápadná a pestřeji vybarvený samec riskuje napadení dravcem.
Tým amerických vědců vedený Rebeccou Safranovou z University of Colorado zjistil, že barevná hrudní skvrna funguje i opačně. Slabší samci obdaření větší a sytější skvrnou jsou najednou silnější, výkonnější a plodnější. Skvrna změní vnitřní pochody v jejich těle. Vědci přibarvili pochytaným vlaštovčím samečkům jejich hrudní skvrnu neškodným barvivem a vypustili je zpět do přírody. Po týdnu ptáky opět pochytali a provedli jim krevní testy. Přitom zjistili, že samcům s vylepšenou skvrnou výrazně stouply v těle koncentrace pohlavního hormonu testosteronu. Samci byli zároveň o něco hubenější. To jasně dokládá, že se činili. Zřejmě se intenzivně věnovali námluvám a zápolení s jinými samci, kterým dříve raději vyklidili pole. Výsledky pokusů zveřejnil časopis Current Biology.
„Tradiční teorie říkají, že procesy uvnitř těla určují zevnějšek ptáků,“ vysvětluje jeden z členů výzkumného týmu Kevin McGraw. „Naše výsledky ale dokazují, že změna ve zbarvení má bezprostřední vliv na vnitřní fungování organismu. Koncentrace hormonů u vlaštovek jsou určeny jejich zevnějškem.“ Jako kdyby si průměrný desetibojař vylepšil osobní výkony ve všech disciplínách poté, co si oblékl dres světového rekordmana.
Podle Safranové však můžou podobné mechanismy u člověka působit. Když se cítíme dobře, mění se biochemické procesy v našem těle. Lidský organismus tak reaguje například na nejrůznější formy ocenění, které jsou spojeny s posílením společenské prestiže. Stejné to je patrně i u vlaštovek: jedinec si o sobě myslí to, co mu naznačuje jeho okolí. V jedné skupině může patřit k elitě a v jiné je jen průměrným členem.
Studie byla provedena na americkém poddruhu vlaštovky, který se od našich vlaštovek oddělil před několika miliony let. Vědci ale předpokládají, že závěry mají obecnější platnost a že podobné mechanismy působí nejen u evropských a asijských vlaštovek, ale i dalších živočichů včetně člověka.
