Vendula Svobodová se rozhodla pomoci podobně postiženým dětem a založila Nadační fond Kapka naděje. Do dnešního dne poskytl českým nemocnicím přístroje v hodnotě sto milionů korun. Vendula Svobodová klame tělem. Vnadná blondýna s rudými nehty a s občasnou cigaretou v ústech rozhodně nevypadá jako Matka Tereza. Kamkoli vpadne, je středem pozornosti. Její hluboký hlas prostě nejde přeslechnout, a když se zasměje, skoro padají talíře s polic.
Příběh o tom, jak chudá dívka ke štěstí přišla, když si vzala bohatého hudebního skladatele, už omlel bulvár tisíckrát. Nikdo jiný nevzbuzuje jeho pozornost tak jako vdova po Karlu Svobodovi, jejíž televizní vystoupení krátce po jeho sebevraždě sledovalo víc lidí než novoroční projev prezidenta republiky.
Vendula má ale i jinou tvář. Tu, kterou vidí děti v nemocnicích, lékaři a spolupracovníci v Nadačním fondu Kapka naděje. Ten založila v roce 2000 v době, kdy umírala na leukemii její dcera Klára. S tragedií se snažila vyrovnat prací pro Kapku, která měla dát naději dětem trpícím stejnou nemocí jako Klára.
Během několika let se původní úzká specializace Kapky naděje rozšířila na další oblasti - na pomoc při zlepšení diagnostických postupů, podporu vědeckých aktivit, financování přístrojového vybavení nemocnic a psychosociální poradenství.
„Málokdo si dokáže představit, co to pro rodiče znamená, když lékař řekne, že jeho dítě má rakovinu. Co je napadne? Smrt. Ke zdravotním problémům se tak přidávají i psychické a existenciální. Snažíme se pomáhat i v těchto případech. Je třeba zdůraznit, že v dnešní době už 70%dětí, které onemocněly leukémií, odchází z nemocnice vyléčených. Je to mnohem víc než před deseti, patnácti lety,“ vysvětluje Vendula.
„Bez ní by to nešlo“
Prof. MUDr. Jan Starý, vedoucí lékař oddělení dětské hematologie II. dětské kliniky FN Motol, s Kapkou naděje spolupracuje už několik let.
„Kapka podporuje náš výzkum nákupem špičkových přístrojů, refunduje plat psychosocialních pracovníků, datamanažera, pomáhá nemocným dětem a jejich matkám vyrovnat se s nemocí a stresem. Bez Kapky naděje bychom nebyli tak daleko jak ve výzkumu, tak v úrovni péče o naše pacienty. Vlastně si naši práci bez ní už ani nedovedu představit. Kapka naděje je paní Vendula Svobodová a její spolupracovníci. Znám ji z doby, kdy u nás na klinice pobývala dlouhé měsíce s těžce nemocnou dcerou. Má v sobě sílu nemyslet jen na sebe, ale pomáhat druhým, vytvářet dobrou náladu, chovat se k lidem otevřeně a přátelsky.“
Jeho slova potvrzuje i ředitelka NF Kapka naděje Elen Švarcová: „V nemocnicích se nejprve chystají, že přijede ta známá tvář z médií, a nakonec zjistí, že Vendula je úplně obyčejná žena, která s nimi pije kávu v kantýně a celé odpoledne si vydrží hrát s dětmi.“ Podle Švarcové má Vendula dar získat firemní dárce na svou stranu.
„Obdivuji na ní její energii. Mockrát to mohla vzdát, ale ona bere překážky jako výzvu,“ tvrdí a dodává, že ji mrzí, jak bulvární články práci Kapky naděje devalvují. „Kolikrát musíme partnerům vysvětlovat, že skutečnost není taková, jak se píše.“
MUDr. Starý je však přesvědčen, že o ztrátě důvěryhodnosti nemůže být řeč. „Přece každý člověk, který se zajímá o dění kolem sebe, ví, co Kapka naděje dělá pro nemocné děti! Jenže jejich problémy a potřeby si zdraví lidé mnohdy uvědomí, až když nemoc postihne někoho z jejich blízkých.“
