Jaký je rozdíl mezi monarchií a demokracií? ptá se řecký vtip. V monarchii vládne jedna rodina, v demokracii dvě. V Řecku se nikdo neptá, které dvě rodiny. Jména těchto rodin se nám znovu připomněla v posledních volbách.
Vítěz letošních voleb Jorgos Papandreu je synem Andrease Papandrea, který zemi vládl prakticky nepřetržitě od roku 1981 až do své smrti v roce 1996. Demagogické nadání i konexe zdědil Andreas po svém otci Jorgosovi, který je také přezdíván Praotec republiky. Kariéru dědy Jorgose v roce 1967 brutálně ukončil král a nakonec armáda. Demokracii v roce 1974 pak obnovil Konstantinos Karamanlis. To není dnešní soupeř Jorgose Papandrea. Kostas Karamanlis, který prohrál letošní podzimní volby, je synovec Obnovitele republiky.
Pokud hledáte identitu politika na úrovni individua, je to krajně nepřehledné. Stále stejná jména i příjmení. Řecký volič ale o svých politicích takto individuálně neuvažuje. Identita řeckých politiků je do značné míry rodinná, stejně jako identita většiny jejich voličů. Se jménem zakladatele a patriarchy strany, se známými rysy tváře stojí právoplatný dědic v čele skupiny lidí, která je stejně klanově organizovaná až na místní úroveň. Kostas Karamanlis je důvěrně známý Kosťa Karamanlisů. Papandreu není pro voliče pouhým příjmením tohoto posledního, poněkud nevýrazného Jorgose. Papandreu je jméno celé dynastie.
Praotec republiky Vtěchto volbách vystřídala socialistická opozice vládnoucí konzervativce. Papandreové vystřídali Karamanlise. K moci se po pěti letech vrací nejstarší politická dynastie Řecka. Zakladatel dynastie, Praotec republiky, děd současného premiéra, Jorgos Papandreu (1888–1968) pocházel ze severního Peloponésu. Jorgos byl syn popa. Odtud i jméno Papandreu, které znamená „syn otce Andrea“. Vystudoval v Aténách a Berlíně a do politiky vstoupil jako příznivec liberála Eleftheria Venizela. V roce 1935 založil vlastní Demokratickou stranu, později přejmenovanou na Sociálně demokratickou stranu.
Jorgosova politická kariéra byla poznamenána 2. světovou válkou. V té době již patřil k aténské politické honoraci, která se jen pomalu vyhraňovala a nikdy skutečně nesjednotila v odporu k domácímu fašismu a nacistické okupační moci. Do britského Egypta uprchl teprve v dubnu 1945, aby se okamžitě stal předsedou exilové vlády, se kterou již na podzim přesídlil do osvobozené země. S jeho jménem jsou spojeny pokusy o sestavení poválečné vlády národní jednoty. Jorgos Papandreu byl výborný řečník, který proslul výrokem „Velký dav potřebuje velké emoce“.
Proti králi a Americe Také jeho syn Andreas Papandreu (1919–1996) prožil svou dlouhou politickou kariéru v dobách masových stranických a odborových shromáždění. Strategické myšlení doplnil přesným kalkulem na mentalitu obyčejného Řeka. Andreas Papandreu se jasně postavil proti králi a juntě. Svou popularitu napříč politickým spektrem si vybudoval na explicitním odporu proti americkým zásahům do vnitřních záležitostí Řecka (mezi něž v souladu s domácí tradicí počítal také kyperskou otázku). To mu získalo pověst „protiamerického“ politika a ve východním bloku byl počítán mezi „neutrály“. Ve skutečnosti Andreas Papandreu udělal svým antiamerikanismem pro Ameriku víc než jiní servilní spoluprací s ní. V bipolárním světě připravil komunistickou opozici o nacionálně populistické argumenty a nabídl voličům umírněnou, demokratickou alternativu prosovětské levice.
Když v roce 1981 usedl poprvé do premiérského křesla, z volební protiamerické rétoriky do praxe neuvedl skoro nic. Řecko z NATO nevystoupilo, americké vojenské základny v zemi zůstaly a Řecko pokračovalo v integraci do evropských struktur. Pokračoval tak vlastně v reálpolitice svého otce, pro kterého se vytváření politického středu stalo hlavní náplní jeho poválečné kariéry.
Společným dílem obou Papandreů bylo definitivní odstranění monarchie. Vydatně jim se svým odstraněním pomáhal sám řecký král Konstantin II. Spolupracoval totiž s vojenskou juntou. Řekové ho dodnes nelichotivě přezdívají „Bejvalej“. Po Konstantinově ostentativní okružní cestě po Řecku se Andreu Papandreovi v roce 1994 podařilo prosadit zákon, kterým připravil bývalého krále o všechny řecké majetky a občanství.
Andreův syn Jorgos Papandreu byl zvolen předsedou strany PASOK (kterou jeho otec založil v roce 1974) těsně před volbami v roce 2004. Příznivci socialistické strany na volebních mítincích skandovali: „Andreasi žiješ, ty nás vedeš!“ Jorgos byl v té době méně než stín svého otce. Teprve prohrané volby a pětileté cvičení v kritice Karamanlisů pomohlo nejmladšímu Papandreovi politicky dozrát.
O autorovi| PETR ŠOUREK, publicista
