Úkol pro sjezd: KSČM potřebuje zmodernizovat, ale zároveň zůstat stejná
Největší česká politická strana bude mít koncem týdne v Hradci Králové svůj sedmý sjezd. Ačkoli od listopadového převratu v roce 1989 uběhlo víc než osmnáct let, onou nejsilnější stranou je 77tisícová KSČM. Pravda, je to už jenom zlomek „vedoucí síly“ předlistopadového režimu. Tehdejší KSČ měla v Čechách a na Moravě 1,2 milionu členů. V porovnání s 45 tisíci lidovců, necelými 30 tisíci členů ODS, 18 tisíci sociálními demokraty a půltřetí tisícovkou zelených je na tom KSČM zatím nejlépe. Leč čas zdá se prudce pracovat proti ní.
V roce 2003 měla ještě KSČM přes sto tisíc členů neboli v uplynulých čtyřech letech jí o třetinu ubylo. Ztráty jsou zhruba desetkrát vyšší než počty nových členů. Průměrný věk držitele legitimace KSČM činí sedmdesát let a jak konstatuje zpráva o činnosti strany předkládaná královéhradeckému sjezdu, KSČM „opouští vysoké procento členů se základním a středním vzděláním, k nimž patří dělníci, zemědělci, pracující mládež, technickohospodářští pracovníci i drobní podnikatelé. Jde o skupinu těch sociálně nejslabších, za jejichž zájmy strana především bojuje“.
Čí „předvoj“?
Dělníci tvoří ale jen přes 14 a zemědělci necelé jedno procento členů KSČM, zatímco 67 procent komunistů jsou důchodci. Na rozdíl od předlistopadové státostrany se KSČM nemůže vydávat za „předvoj pracujících“. Zdá se, že KSČM je „předvojem“ radikálně naladěné části seniorů a těch skupin občanů, kteří v polistopadových poměrech nezakotvili a jsou ochotni ztotožnit se s recepty na radikální změnu.
Na ty byla komunistická strana vždycky kabrňák, nebylali ovšem u moci.
Za první „vykořisťovatelské masarykovské republiky“ propagovala „diktaturu proletariátu“, po druhé světové válce plagiát stranické plurality zvaný „Národní fronta“ a „lidovou demokracii“.
Když pak po 42 letech zkolaboval totalitní „reálsocialistický“ režim čili, jak říká KSČM, když se „vlivem mnoha historických okolností… první pokus o socialismus nepodařilo postavit na pevné základy“, přicházejí čeští komunisté se „socialismem pro 21. století“.
Chápou ho jako „společnost svobodných a rovnoprávných občanů, společnost sociálně spravedlivou a ekonomicky prosperující, jejímž základním cílem je všestranné zvyšování kvality života…všech členů společnosti“. Prý chtějí, aby „vznikla z podpory naprosté většiny občanů“, aby byla v plné míře demokratická a sociálně spravedlivá. Každý má mít právo na práci odpovídající jeho schopnostem, ale pozor – nemají být připuštěny bezpracné příjmy a nepřiměřeně velké rozdíly v odměnách za práci. Podle KSČM bude existovat rovnost vlastnických forem, avšak za ekonomickou základnu socialismu považuje strana společenské vlastnictví, byť se „nevylučuje ani soukromé podnikání“. To je od komunistů mimořádně velkorysé, není liž pravda? Kdo trochu zná dějiny KSČ po roce 1945, a ještě spíše ten, kdo osobně pocítil rozdíl mezi vizí „specifické cesty k socialismu“ a tvrdou poúnorovou realitou, vizionářství KSČM těžko ocení. Asi i velcí snílci a iluzionisté si položí otázku, proč by měl pokus o „socialismus s lidskou tváří“ v režii KSČM dopadnout lépe než minulé pokusy, „slunečním státem“ počínaje a „pražským jarem 1968“ konče. Mucholapka na voliče Nedopadl by lépe také proto, že KSČM k dějinné misi nedozrála. „Deklaraci o socialismu“, „Socialismus pro 21. století“ a podobné texty z její dílny nejsou návody k činům, nýbrž agitačními pomůckami. Mírně inovovaná marxistická ideologie v kombinaci s intelektuální rozevlátostí a levicovým radikalismem vytváří jakýsi lep, na nějž by mohli sednout ti kritici dnešních poměrů, kteří dosud nevolili KSČM či vůbec nechodili k volbám. KSČM nové voliče potřebuje, aby jimi nahradila pokračující odúmrť „starokomunistického“ voličského jádra. Zároveň musí ale její vedení, ať už bude na hradeckém sjezdu jakkoli obměněno, se „socialismem pro 21. století“ a podobnými modernizačními ozdůbkami zacházet jak cudná panna. To aby se „starokomunistické“ jádro nevyplašilo a neodňalo straně svoji podporu, dříve než bude nahrazeno náborem radikálů odjinud.
Že s KSČM janusovské tváře nebude moci ČSSD vstoupit do seriózní levicové aliance, je velmi pravděpodobné. Na pár poslaneckých mandátů pro nejvyšší funkcionáře KSČM však přešlapování mezi včerejškem a budoucností zatím postačí. Jiný postup by byl pro KSČM příliš riskantní. Kdyby se nyní jednoznačně buď vrátila ke grebeníčkovské ideologické rigiditě, anebo se naopak vydala tolerantnějším dolejšovským směrem, trajektorie volebních výsledků KSČM vyjádřená 18,5 procenta hlasů ve volbách do sněmovny v roce 2002 a 12,8 procenta v roce 2006 by mohla nabrat nečekaný směr. KSČM na tom dosud není tak špatně, aby krok do neznáma prostě musela udělat.
Asi i velcí snílci a iluzionisté si položí otázku, proč by měl pokus o „socialismus s lidskou tváří“ v režii KSČM dopadnout lépe než minulé pokusy
O autorovi| Petr Nováček, komentátor ČRo 1 – Radiožurnálu e-mail: pnovacek@cro.cz
