PRAHA Před čtyřiceti lety Státní bezpečnost pozatýkala členy tzy. Realistické strany. Ti prý plánovali svržení komunistického režimu. Mezi lidmi, kteří se v té době ocitli ve vazbě, byl i pozdější vrah bulharského okupačního vojáka v roce 1968 Jiří Baloušek.
„Když nebude možné bojovat proti KSČ její vlastní metodou, tj. ideologií a vynutit si tím volby, bude se musit použít tradičních metod revolucionářů - teroru, násilí, brutality a anarchie.“ to napsal do poznámek k programu Realistické strany v roce 1966 její zakladatel Jiří Novák. O necelý rok později jeho a třináct členů strany zatkli pro podvracení republiky.
Skupina si pro název půjčila jméno strany, v níž působil T. G. Masaryk. „Jako řádný člen Realistické strany ... slibuji, že dobrovolně dám straně svoji osobu a své schopnosti k dosažení společného cíle - Realismu!,“ psalo se v přísaze strany.
Strana železničářů
A co onen realismus znamenal? „Tato strana se bude domáhat radikálních politických změn ve státě,“ píše se v předmluvě k Ústavě vytvořené Novákem. „Realisté“ požadovali odstátnění části průmyslových podniků, vrácení půdy vlastníkům, svobodu slova a orientaci na Západ.
S odstupem lze konstatovat, že než o vzorně organizovanou ilegální stranu šlo spíše o skupinu debatérů snících o pádu tehdejšího režimu. Tuto skupinu pak je možné s nadsázkou nazvat Stranou železničářů - většina zatčených pracovala na dráze. Díky tomuto zaměstnání přicházeli do styku s lidmi z celé země. A toho využívali k agitaci. Což se jim stalo osudným.
Na počátku roku 1967 tehdejší Veřejná bezpečnost získala udání od Jaroslava Černého, Zdeňky Balášové a Josefa Janoty, že je oslovil Jiří Novák a nabídl jim členství v Realistické straně. Případ převzala Státní bezpečnost a rozjel se obvyklý kolotoč zatýkání, výslechů a domovních prohlídek.
Proti zatčeným svědčily nalezené dokumenty - Ústava, Program Realistické strany a další písemnosti. Komunisty obzvlášť vyděsily písemné úvahy o vytvoření takzvaných úderných oddílů strany, které měly provádět sabotáže.
V estébácké síti uvázl také průvodčí ČSD Jiří Baloušek. Jeho členství dokazovala stvrzenka, že zaplatil stranický příspěvek ve výši deseti korun a podpis pod „realistickou přísahou“. A co hůř: při domovní prohlídce se u něj našla upravená vojenská puška s náboji. Baloušek uvedl, že ji vzal z kladenských hutí, kde se tavily staré zbraně.
Pro policii nebyl Baloušek žádný začátečník. V trestním rejstříku měl záznam už z roku 1951, kdy jako sedmnáctiletý chtěl se skupinou vrstevníků emigrovat do západního Německa. Zadrželi je ale již na nádraží v Chebu. Neúspěšný pokus zaplatil pěti měsíci v lágru a od té doby na komunisty zanevřel ještě víc. Sám v protokolu z roku 1967 přiznal, že mu režim ležel v žaludku. Odmítl ale, že puška měla sloužit k záškodnickým akcím. Prý chtěl pytlačit. Vyšetřovatel mu to nakonec kupodivu uvěřil a držení zbraně kvalifikoval jako přestupek. Soudruzi, kteří u Balouška dělali domovní prohlídku, ale zřejmě nebyli příliš pozorní. Již v té době měl ještě jednu zbraň - pistoli, kterou později zastřelil bulharského okupačního vojáka.
Pražské jaro přichází
Vyšetřování se táhlo celý rok 1967. To už se ale éra prezidenta Antonína Novotného chýlila ke konci a do popředí se dral „socialismus s lidskou tváří“. O vedoucím Realistické strany Jiřím Novákovi posudky psychologů hovoří jako o osobě se sníženou rozpoznávací schopností na hranici příčetnosti.
Zřejmě i toto vedlo vyšetřovatele StB Zdeňka Bláhu k tomu, že 12. dubna 1968 stíhání všech zastavil. Hlavně proto, že „trestný čin spáchali v době jiné politické situace“ a jejich tehdejší chování je „dnes nepatrně společensky nebezpečné“.
O půl roku později do Československa vtrhla vojska Varšavské smlouvy. Člen Realistické strany Jiří Baloušek pak 9. září 1968 zastřelil prokazatelně jedinou oběť na straně okupantů: bulharského seržanta Nikolu Cvetkova Nikolova.
OBRÁZEK
Realisté - proti KSČ anarchií
Pokud selžou jiné metody, proti KSČ bude třeba použít tradičních nástrojů revolucionářů - teroru, násilí, brutality a anarchie, psali Realisté
Kartička s přísahou Realistické strany
Ukončení stíhání členů Realistické strany z roku 1968
Poslední fotografie Jiřího Balouška, jednoho z členů Realistické strany, který má na svědomí smrt jediného okupačního vojáka zastřeleného Čechy, Bulhara N. C. Nikolova
Mrtvola bulharského seržanta N. C. Nikolova, jak ji nalezl houbař 10. září 1968
Květen 1969
O autorovi| KAREL VRÁNA, Autor je reportérem České televize
