Premiérovo kapitulantství užitek nepřinese
Jsou lidé, kteří chtějí být za každou cenu oblíbení. Touží, aby je všichni měli rádi. Neumějí říkat ne a sporům se úzkostlivě vyhýbají. Premiér Jan Fischer předvedl, že je jedním z nich. Na určitých postech se s takovým chameleonstvím dá úspěšně přežívat. Bohužel ne tam, kde máte v popisu práce denně rozhodovat, co je dobré a špatné. Jan Fischer je ve snaze vyhnout se konfliktu s odboráři a zajistit „klid na práci“ schopen popírat jasná fakta. Premiér, výrazně víc než Jiří Paroubek, ze všech sil vytváří dva mýty, které udávají tón debatě o režijkách a stravenkách. Jimi jen maskuje svůj zbytečný ústup.
Za prvé: stát žádá vyšší daň z benefitů omylem. Není to pravda. Vyšší zdanění dal do zákona zcela při vědomí exministr financí Miroslav Kalousek. Jeho úřednický nástupce Eduard Janota na režijky a spol. výslovně upozorňoval, když se projednávaly ve sněmovně.
Za druhé: stát kvůli nižším daním o žádné peníze nepřijde. Opět to není pravda. A nemůže být už jen z čisté logiky. Daň ze dvou stovek za režijku je přece násobně nižší než z několika tisíc, které za roční poukázku na dráhu platí běžný cestující. Stát teď jen nemá spočítané, kolik firmy na různých zaměstnaneckých výhodách rozdávají.
Jan Fischer (stejně jako Jiří Paroubek a spol.) to moc dobře vědí. Stejně dobře vědí, že v polistopadové historii byli nejoblíbenějšími politiky Vladimír Dlouhý, Stanislav Gross nebo Vlasta Parkanová. S každým byli zadobře. Nikomu neříkali ne. A nic záslužného po nich nezbylo.
Čtěte „Ústupek odborům... “ na straně 1
