V pohádce o císaři se všichni rozesmáli a pyšný monarcha se chytil za nos. V české volební realitě nakonec dospělí kopírovali náladu „dětí“ a vykroužkovali celou řadu politiků, jejichž styl jim připadal nabubřelý.
Kroužkovací revoluci ve volbách 2010 předcházel test studentských voleb. Potvrdil průzkumy, které dlouhodobě ukazují, že středoškoláci nejenže nejsou politickými analfabety. Naopak se o politiku zajímají a její trendy možná dokážou vystihnout dříve než dospělí voliči.
Čím to je?
Mládež velkorysá a pravicová Mladí lidé jsou extrémně citliví na přetvářku, falešná gesta a nabubřelost. Poprvé to dali najevo před volbami do Evropského parlamentu na jaře 2009. „Vajíčkiáda“ byla nešikovným vyjádřením protestu proti frázím a nadřazenosti politické třídy. Vyvolala skandál a poprask. Sociální demokraté, proti nimž byla zejména namířena, byli právem rozhořčeni.
Samotné zahájení „vajíčkiády“ svědčilo o tom, že mladí lidé si pletou politiku s recesí. A možná i s počítačovou hrou. Tam zásahy do hlavy nebolí, zatímco v reálném životě ano.
O to příjemnější překvapení pocítili všichni přátelé férové soutěže, když organizátoři vajíčkovou válku odvolali. Pochopili, že násilný protest (byť relativně nevinný) nenajde mezi holubičími povahami podporu? To by svědčilo o značné politické prozíravosti. Lze však věřit i jejich zdůvodnění: násilí, byť recesistické, není přípustnou formou vyjádření názoru. To by svědčilo nejen o prozíravosti, ale i o velkorysosti, která státníkům často chybí.
Skutečným testem politického rozhledu středoškoláků se staly ale až velké sněmovní volby v roce 2010. Studentské volby, které uspořádala nezisková organizace Člověk v tísni v rámci programu Jeden svět na školách, vzbudily obrovský mediální ohlas. Jejich výsledky, jakkoli sociologicky neprůkazné, ukázaly, byť ve zkresleném zrcadle, to, co rozhodlo „velké“ volby. Nástup TOP 09 a slabý výkon sociální demokracie. Dlouhodobě u středoškoláků propadají komunisté.
Těsně nad hranici volitelnosti se naopak dostala extremistická Dělnická strana, kterou krátce předtím soud rozpustil, a polorecesistická Česká pirátská strana, která krom jiného usiluje o to, aby „kradení“ filmů a hudby z internetu bylo legální.
Obliba extremistů může někoho zarazit. Může odrážet (krom toho, že část mladých lidí instinktivně sympatizuje s romanticko-nacionalistickými skinheady) i to, že středoškoláci nesouhlasí s rozpouštěním stran.
A úspěch Pirátů? Krom toho, že bohužel skoro všichni středoškoláci jsou na internetu občas „piráty“ (ale ruku na srdce, kdo z nás ne?), potvrzuje hlavní trend. „Ještě nevoliči“ chtějí vidět víc legrace, víc normálních tváří, víc uvolněnosti, víc vtipu ve veřejném životě.
Volby ukázaly určité rozdíly v preferencích mezi gymnázii, odbornými školami a učilišti. Učňové projevovali větší sympatie pro Dělnickou stranu. Gymnázia jsou „pravicovější“ než odborné a učňovské školy. TOP tu získala skoro čtyřicet procent hlasů. Vysoká byla i podpora ODS.
Bez ohledu na rozdíly mezi školami však je hlavním poselstvím studentského testu drtivé vítězství pravice.
TOP 09 vyhrála na celé čáře. Bylo to v době, kdy jí sice průzkumy u dospělých dávaly reálnou možnost usídlit se se slušným ziskem ve sněmovně, ale nikoho by nenapadlo předpovídat jeho skutečné číslo, tedy skoro sedmnáct procent hlasů.
Dřívější favorité středoškolských či internetových průzkumů, ODS, dopadli mnohem hůře. I to později do jisté míry zopakovali pravicoví voliči, když trestali modré za jejich chyby, povýšenost a aroganci.
Uspěly i Věci veřejné. Tyto tři strany by daly u studentů dohromady velice pohodlnou vládu. Kupodivu to poté stvrdili i „dospělí“ voliči ve volbách naostro.
Exotické Česko Jak to, že je „pravice“, ve skutečnosti spíše strany umírněného pravého středu, u mladých lidí tak oblíbená? Nepopírá to základní psychologické a sociologické zákonitosti?
Politici a žurnalisté ze „starých“ zemí Evropské unie či ze Spojených států chápou Česko jako exotickou zemi. A to nejen proto, že zde používáme málo deodorantů a okrádáme turisty v restauracích. Mohou za to i středoškoláci. Všude na světě platí okřídlená slova o tom, že člověk, který do třiceti není levičák, nemá srdce. A kdo po třicítce není pravičák, nemá rozum.
U nás mají „rozum“ středoškoláci. Čím to je?
Měl jsem možnost s mnohými o tom mluvit. Nemají nic proti sociálním výhodám. Mají rádi radikální názory. Soucítí s chudými. Často odsuzují školné. Zdanili by progresivně bohaté. Jsou hodně zelení a hodně jim leží na srdci svobody menšin. Nezažili komunismus. Nemají velké iluze o takzvaně pravicových politicích.
Komunističtí a sociálnědemokratičtí vůdcové jim nesedí spíše citově. Nevěří jim. Vadí jim, jak se chovají. Pravděpodobně by u levicových stran hledali něco, co je jim blízké: více liberalismu, například silnější touhu ochraňovat menšiny, povolit sňatky homosexuálů. Větší zápal pro práva žen. Mnohem více „zelené“ v politice, tak jak je tomu u levostředových či liberálních stran ve většině starých zemí EU či u amerických demokratů.
Neodpuzuje je sociálnědemokratická idea. Odpuzuje je strojený, odtažitý styl politiky. Jsou extrémně citliví na to, zda mohou někomu věřit, nebo ne.
Dospělí se nakazili Problém patrně není v tom, že středoškoláci odmítají levicovou politiku jako takovou. Spočívá spíše v tom, že těm, kdo hlasovali ve studentských volbách, se nezdá, že by současní politici naplňovali levicové ideály. Nejen věcně, ale především svým stylem.
Podobná společenská nálada se ukázala i ve skutečných volbách. Většina českých voličů dlouhodobě odmítá výrazné sociální rozdíly, preferuje vysokou míru přerozdělování i sociální solidarity. Přesto sociální demokraté, kteří vsadili na svou starost o obyčejné lidi, neuspěli ani v „dospělých“ volbách.
Těžko přesně popsatelný cit pro styl spíš než obsah politiky jako by také nakazil „dospěláky“. V „kroužkovací“ revoluci při letošních volbách se také bouřili spíš proti tomu. „jak se to dělá“. než proti tomu, „co se dělá“.
Obrovské vítězství pravicových stran a hlavně konzervativní TOP 09 ve studentských volbách tedy není podle mého názoru důkazem výjimečné pravicovosti středoškoláků. V politických hodnotách se tolik neliší od svých vrstevníků na „Západě“. Nadřazují však úroveň politického jednání a důvěryhodnost politiků programům a idejím. Dalo by se říci, že hodnotí spíš „umělecký dojem“ než „technickou hodnotu“. Je otázkou, jak budou reagovat, pokud v čele levicové strany stane politik(čka), jehož (jejíž) chování bude z tohoto hlediska špičkové.
Jeden z výsledků studentských voleb je však zcela nesporný: ukázaly vysoký zájem studentů o politické dění a dobré znalosti i orientaci. Záměr tvůrců projektu se podařilo naplnit, byť výsledek předčil očekávání. „Hra“ na volby je nesporně vynikající příprava středoškoláků na jejich první skutečné hlasování. Není pochyb o tom, že je skvělým doplňkem znalostí, které získali při hodinách občanské nauky. Podobné hry a testy by se měly v zájmu studentů, ale i celé společnosti opakovat častěji.
***
STUDENTI VERSUS OBČANÉ
Výsledky Studentských voleb 2010
ODS 17,6 %
TOP 09 26,6 %
Strana zelených 5,3%
ČSSD 5,3 %
Dělnická strana sociální spravedlnosti 7,1 %
Česká pirátská strana 7,7 %
Věci veřejné 12,1 %
Výsledky sněmovních voleb 2010
ODS 20,2 %
ČSSD 22,1 %
Věci veřejné 10,9 %
KSČM 11,3 %
TOP 09 16,7 %
O autorovi| MARTIN KOMÁREK, Autor je hlavní komentátor MF DNES
