Málem, málem jsem souhlasil s článkem náčelníka Atapany (Mnislava Zeleného) Ať se vraždí. My jsme dělali totéž (LN 17. 3.) a věřím, že k němu přitaká spousta jednoduše a přímočaře uvažujících lidí. Ale myslím, že kdybych přitakal, že bych popřel právě ty teze antropologa, že „každý kmen, každá kultura“ má své tradice, zásady a zákony, které ji budují. Totiž popřel bych svůj kmen a svou kulturu, svého boha a své náboženství, a vskutku bych se stal opovrženíhodným členem „vyčpělé rasy“ a vyděděncem vlastního kmene (antropolog ví, co to znamená).
Jsou ještě jiné způsoby popisu a pochopení (a hlavně konstituování, budování) lidské společnosti, než je antropologie.
Jedna z těchto tradic, na nichž stojí naše evropská civilizace (a s nimiž i padá), obsahuje výrok: „Kdokoli zachrání jeden lidský život, zachránil celý vesmír.“ A také: „Což nemáme všichni jednoho otce? Což nás nestvořil jediný Bůh? Proč jsme k sobě věrolomní a znesvěcujeme tak smlouvu svých otců?“ A také můžeme parafrázovat jeden výrok rabiho Ješuy Ha-nocri: „Cokoli jste neučinili (jakkoli jste nepomohli, jen jste se dívali zpovzdálí) těmto mým nejmenším bratřím, ani mně jste neučinili.“ Přemyslovci neměli tanky Je pohodlné prohlásit vraždění v Libyi a jinde v naší globální vesnici za součást jejich kultury a „postupného vytváření nějakého budoucího národa“ a přirovnávat to k našemu středověku. Jistě, Přemyslovci byli středověce krutí a bojovali mečem -ale oni bojovali mečem, sekerou, kopím, šípy a ohněm a do Hnězdna pro ostatky svatého Vojtěcha přece netáhli s tankovými divizemi!
Možná někdo dodnes žije ve středověku, možná je středověce krutý a válkychtivý, možná není schopen uznávat život jako nejvyšší hodnotu, možná je fanaticky netolerantní a po každé (z našeho hlediska bezzubé) urážce následují fatvy a „povolené zabíjení“ z hlediska jeho náboženství. Ale - bohužel - on k tomu má technologie na zabíjení z 20. století a brzy bude mít vyspělejší! Možná by mi (jako antropologovi) nevadilo, kdyby si mezi sebou v Libyi vzájemně vyřizovaly účty kmeny beduínů a honili by se po poušti na skvělých arabských koních, stříleli by z mizerných zadovek a mávali zakřivenými meči. To by byl středověk, na to bych se snad zpovzdálí vydržel dívat (u vědomí, že nemohu stejně nic udělat, jen se za ně modlit). Ale když k témuž účelu používají nálety (a ani si nemyslím, že jde o stejný účel)...
Snad mi náčelník Atapana porozumí v tomto příkladě z jeho oboru: V pralese válčí dva indiánské kmeny. Mohli bychom se do toho nemíchat, mohli bychom si říci, že je to jejich „dělo“, ať vyhraje ten silnější a životaschopnější. A ještě bychom to mohli jako antropologové studovat a zdálky sledovat a vědecky popsat! Jenomže my jsme oběma těm kmenům už dávno dodali kalašnikovy a nášlapné miny.
Vždycky jsem si vážil moudrosti starých náčelníků. Ale dnes musím říci: náčelníku Atapano, mýlíte se! Howgh!
Vysvětlení na závěr: v rámci literární stylizace jsem v tomto textu nepřímo označil arabské obyvatelstvo severní Afriky a Blízkého východu za kmeny beduínů, barbary a tak podobně. Oni však dobře vědí, koho se to „persönlich“ týká. Opravdových věřících muslimů si velmi vážím a pokládám je za své bratry v rámci výše citovaného verše z proroka Malachiáše, jehož oni také uznávají.
O autorovi| LIBOR GOTTFRIED, historik
