PRAHA Pro český fotbal to byl jeden z největších úspěchů v historii a pro ně samotné turnaj, který obrátil jejich kariéru naruby.
Přesně před šesti měsíci nastoupili čeští fotbalisté v Kanadě ve finále světového šampionátu hráčů do dvaceti let, a přestože s Argentinou prohráli 1:2, stříbrné medaile z nich přes noc udělaly hrdiny. Co dělají vicemistři světa po půl roce?
Někomu senzační úspěch pomohl k angažmá v zahraničí nebo jistému místu v základní sestavě, všem pak přinesl pozornost, na kterou do té doby nebyl nikdo z nich zvyklý. „Nebýt mistrovství světa, asi se teď o přestupu nebavíme,“ přiznal útočník Martin Fenin, když na začátku ledna přestoupil z Teplic do německého Frankfurtu.
Nejlepší střelec českého týmu na šampionátu nastřílel na podzim sedm branek a stal se hvězdou severočeského klubu. Podobně závratně začala kariéra stoupat i u dalších hráčů - Jan Šimůnek se stal oporou německého Wolfsburgu, záložníci Marek Střeštík a Luboš Kalouda se prosadili v Brně a brankář Radek Petr přestoupil do italské Parmy. Úspěch se cení nejvíc doma Stříbrný úspěch měl na ně stejný dopad jako na generaci hráčů, kteří v roce 1996 skončili druzí na seniorském mistrovství Evropy.
„Pro hráče to byla maturita a oni ji zvládli,“ říká trenér úspěšného týmu Miroslav Soukup. „Zvážněli, zvedlo se jejich sebevědomí, a především začali hrát pravidelně,“ připomíná teplický kouč Petr Rada.
Tuzemské kluby rychle vycítily velký potenciál talentovaných fotbalistů, a místo dřívějšího opomíjení je naopak začaly v sestavě protežovat. Vždyť právě oni mohli přilákat zájem fanoušků i miliony eur bohatých evropských klubů.
Ze třinácti hráčů, kteří si zahráli ve finále proti Argentině, jich devět na podzim pravidelně nastupovalo v základní sestavě. Například ostravský Tomáš Mičola už nyní odehrál víc zápasů než za celou loňskou sezonu. „Upozorňoval jsem, že je po návratu čeká těžké období. Všichni od nich hodně očekávali. Zvládli to ale dobře,“ chválí bývalé svěřence Soukup.
Zatímco v české lize slouží úspěch z Kanady jako vstupenka do lepší společnosti, v zahraničí hráčům situaci neulehčuje. S výjimkou Šimůnka se nikdo další v cizině neprosadil. „Šampionát mi sice pomohl k přestupu, ale teď už na to nikdo nekouká,“ potvrzuje Petr.
Dvacetiletý brankář hned po mistrovství světa kývl na nabídku Parmy a bez jediného startu v české lize se vydal za italským dobrodružstvím. Jako brankářská trojka ještě v Serii A neodehrál ani minutu.
„Každý by se chtěl prosadit rychle, ale někdy to jde pomaleji. Občas hraji za juniorský výběr Parmy, jinak ale trénuji s týmem a jezdím na všechny zápasy. Třikrát už jsem seděl na lavičce. Cítím důvěru, nejsem tady jako páté kolo u vozu,“ říká Petr s tím, že bleskového přestupu nelituje. „V Česku jsem šanci nedostal a v Parmě se toho hodně přiučím i na tréninku,“ pochvaluje si mladý gólman.
„Stříbro z Kanady nebyla žádná náhoda, je to skutečně výjimečná generace hráčů,“ tvrdí s odstupem šesti měsíců Rada. Důkazem má být i reálná šance Fenina, Šimůnka a Kaloudy zahrát si na červnovém mistrovství Evropy.
