Čas ukrytý v pouzdře s víčkem a na řetízku u kalhot či vesty skončil, když se – především ve válečných dobách – z aristokratického luxusu stala každodenní potřeba. Vojáci potřebovali volné ruce, a tak si připevňovali hodinky v koženém pouzdře k rukávu u kabátu. Pokud chtěl některý dobrodružnější muž před sto lety dostat hodinky na zápěstí, musel si je k němu doslova přidrátovat. Tehdy už sice slečny a paní nosily své hodinečky kolem rukou na šňůrce perel či stuze, ale to nebylo nic pro pořádné muže.
V roce 1904 se pařížskému šperkaři a hodináři Louisi Cartierovi svěřil jeho brazilský přítel Alberto Santos-Dumont s problémem. Byl letec a ve vzduchu chtěl mít pohodlnější přístup k měření času. Cartier se zamyslel a přišel s pánskými hodinkami na zápěstí. Na světě byly „santosky“, čtvercové hodinky na silném řemínku.
Když skončila 1. světová válka, dostal americký generál John Pershing od Louise Cartiera dárek – ručně vyrobený prototyp hodinek, jimž se od té chvíle bude říkat „tanky“. Dodnes velice oblíbený model s delšími boky, které mají evokovat pásy obrněného vozu, si zachoval typicky silné řemínky, harmonicky navazující na kratší stranu strohého obdélníku.
Tanky se záhy objevily různě vypouklé, prodloužené, zmenšené, osázené brilianty či s otočným pouzdrem, pokud ciferníku hrozilo nebezpečí. V 70. letech prošly inovací. Čistý, minimalistický tvar s protaženými římskými číslicemi si oblíbily hvězdy jako Catherine Deneuve, Warren Beatty, Jane Fonda, ale také Andy Warhol. Mnoho z nich je odmítalo vůbec sundávat, byly přece také vodotěsné. Dnes jsou z tanků kultovní hodinky a navíc – jejich majitel k nim získává doživotní servis. ng
