Festival Struny podzimu vstoupil v neděli ve Stavovském divadle do dvanáctého ročníku. Třicetičlenný Orchestra of the Age of Enlightenment a pěvec Ian Bostridge se postarali o to, že to bylo zahájení prvotřídní.
V „suché“ akustice starobylého divadla jsou hudebníci jako nazí, žádná nedokonalost tu neunikne pozornosti. Angličané hráli s nevídaným nasazením. Dirigenta nepotřebují, řídí je cembalista a první hráči smyčcových skupin, přesto je jejich souhra absolutní. Za každou frází je vidět detailní práce a promyšlenost, každičký akcent, trylek, pasáž, vše je na svém místě. Ve výhradně händelovském programu orchestr provedl concerti grossi a předehry k operám a oratoriím, aby vhodně připravil nástup sólisty. Ian Bostridge ovládá svůj nevelký, ale čistý a ve všech polohách znělý hlas dokonale. Jeho projev je „intelektuální“: k árii hledá cestu přes text a jeho výklad. Na první pohled přístup méně efektní, při delším poslechu však strhující. Znamenitá árie zhrzeného manžela Ariodanta „Scherza infida“, kdy místy téměř šeptal, vyzněla působivěji, než kdyby si teatrálně rval vlasy.
