Genetici získali DNA „muže z ledovce“. Jeho potomci, žijí-li, mají rodokmen dlouhý 5300 let
Víme, kdo je největší Čech – Karel IV., po otci Lucemburčan, či spíše Němec. Víme, kdo je největší Brit (Churchill), Němec (Adenauer) či Portugalec (Salazar). Ale kdo je největší Evropan? Na to se zatím Evropanů nikdo neptal. Mohl by jím být Ötzi, „muž z ledovce“, nalezený před devatenácti lety na pomezí Itálie a Rakouska.
Nevíme, jak se jmenoval, jakým jazykem hovořil, jaké náboženství vyznával, k jakému společenství patřil. Říkáme mu Ötzi, protože ho našli v Ötztalských Alpách, ale je to nejstarší Evropan, jehož identitu známe. Takové věci člověka napadnou, když čte zprávu, že genetici získali a už téměř přečetli jeho DNA.
Egyptská mumie jako mladík O Ötziho se přeli politici (patří Itálii, nebo Rakousku?) i vědci. Devatenáct let pozorují, zkoumají, skenují a analyzují jeho mumifikované tělo. Víme, jak byl starý, tělesně zdatný, na co zemřel (v boji), kde žil v mládí i ve stáří (ano, 46 let byl v době bronzové už velmi zralý věk), čím se živil, jak se oblékal. Ale až teď poznáme jeho nezaměnitelnou identitu.
Až genetici přečtou jeho DNA úplně, poznají nejenom Ötziho dispozice k vrozeným chorobám, což je dnes populární téma, ale budou moci hledat i jeho dnes žijící potomky. Tenhle cíl vědce možná nevzrušuje, formulují ho opatrně, že se zaměří „také na otázku možných příbuzných“, ale přiznejme si, že nás, prosté lidi, takové pátrání vzrušuje.
V egyptských mumiích spatřujeme spíše symboly, předměty výzkumu, muzejní exponáty či národní kulturní poklady než kdysi žijící osobnosti. Není doložen případ, že by někdo z egyptské mumie získal DNA a pokoušel se její znaky ztotožnit s dnes žijícím člověkem. A teď si vemte, že i ty nejstarší egyptské mumie jsou ve srovnání s Ötzim, který zemřel před 5300 lety, mladíci. Případný objev příbuzného by tedy prodloužil i ten nejstarší známý rodokmen o tisíce let.
Možná se ukáže, že Ötzi byl neplodný. Třeba plodný byl, ale linie jeho potomků vymřela. Klidně je ale možné, že během let se vzdáleného potomka najít podaří. Ovlivní takový objev náš vztah k mumiím, kosterním pozůstatkům či vykopávkám vůbec?
Evropan Ötzi pro každého Ötzi je dokonalý Evropan v tom smyslu, že do něj si kdekdo může promítat své představy – navíc vědecky podepřené. Když se zjistilo, že celý život strávil v jednom údolí v dnešním Jižním Tyrolsku, začali si jeho identitu nárokovat Jihotyrolané. Že Ötzi žil před 5300 lety, zatímco jihotyrolská identita vznikla až před stoletím, při versailleském rozhraničení Itálie a Rakouska? Koho to zajímá, jde-li o politikum jako hrom. Asi jako když si identitu velkomoravského knížete Svatopluka nárokuje Česká i Slovenská republika.
Ideologové se rádi opírají o vědecké poznatky, teď zvláště o genetiku. Na dračku jde kniha historika Šloma Sanda Vynalezení židovského národa, dokládající, že izraelští Židé jsou geneticky de facto Evropané. Čínští biologové hlásí objev, že Tibeťané se geneticky oddělili od Číňanů až před třemi tisíci lety, v tamním kontextu předevčírem. Ale u Ötziho a jeho individuální DNA jde o něco jiného.
Ötzi by nebyl první dávnověkou osobností, jejíž DNA se podaří ztotožnit s dnešními potomky, jen by posunul časovou laťku. Před dvěma lety byl v Německu publikován objev: Dva prostí muži ze sousedních vesnic, kteří se znali jen od vidění a z hospody, jsou přímí potomci tři tisíce let starých lidí z nedaleké jeskyně. Učitel z učňovské školy a zeměměřič tak mají rodokmen starý 3000 let, přes sto generací.
Podaří-li se najít přímé potomky Ötziho, budou nositeli rodokmenu starého 5300 let. Aby bylo jasno, každý z nás má rodokmen mnohem delší, ale jen tito jedinci se mohou na ty staré kosti či mumie dívat jako na své praprapra... dědečky či babičky.
Otevírá se před námi změna. Ostatky, které jsme až dosud považovali za archeologické nálezy, objekty výzkumu a doménu vědců, můžeme při znalosti jejich DNA ztotožnit s žijícími lidmi. Jak se na to ti příbuzní dívají? Přijde jim běžné vidět ty kosti ve vitríně s nápisem typu „bojovník kultury zvoncových pohárů“? Nebo v nich vidí člověka, s jehož ostatky se má nakládat pietně, třeba je důstojně pohřbít?
Právě tohle bude vzrušující při hledání Ötziho potomků. Evropan Ötzi leží v jihotyrolském muzeu v jakémsi ledovém iglú – a platící turisté se na něho dívají okénkem. Najde-li se jeho přímý potomek, pak už to nebude Evropan Ötzi, ale předmět něčího vztahu a zájmu. Půjde v tom zájmu o vědu, pietu nebo o restituci? Toť otázka.
***
Ostatky, které jsme až dosud považovali za archeologické nálezy, objekty výzkumu a doménu vědců, můžeme při znalosti jejich DNA ztotožnit s žijícími lidmi. Jak se na to ti příbuzní dívají?
O autorovi| ZBYNĚK PETRÁČEK komentátor LN, e-mail: zbynek.petracek@lidovky.cz
