Byť mělo sestřelení satelitu ochránit lidi před zamořením, šlo i o vzkaz Číňanům a Rusům
Vroce 1953 přišel německý vědec v amerických službách Werner von Braun s myšlenkou umístit na oběžnou dráhu kolem země umělou stanici, která by byla vybavena raketami s jadernými hlavicemi. „Explozi jaderné hlavice lze vyvolat přesně nad cílem, dokud ještě střela letí nadzvukovou rychlostí. Obranná opatření jsou za této situace zcela neúčinná,“ cituje Rainer Eisfeld vědce v knize Touha po Měsíci.
Úvahy o „hvězdných válkách“ byly v době Wernera von Brauna sci-fi, stejně jako jsou do jisté míry dnes. Kosmické programy nejsou tak daleko, aby se za pár let mohly spustit bitvy ve stylu Star Treku nebo Hvězdných válek, a ani by to nemělo smysl. Po včerejším sestřelení amerického špionážního satelitu bychom ale měli zapomenout na sny o vesmíru, který bude demilitarizovaný podobně jako Antarktida. V nejbližší budoucnosti se sice nestane nic dramatického, ale můžeme se dočkat něčeho ne nepodobného studené válce – hlavní hráči budou mít schopnosti ohrozit vesmírná zařízení protivníků, ale nikdo je nebude chtít použít, protože by nakonec poškodil sám sebe.
Ukázka schopností „Pokud Pentagon chce ukázat, že jeho protiraketový systém je schopen ničit satelity, bude těžké přesvědčit další země, aby nevyvinuly podobné antisatelitní prostředky,“ řekla Laura Grego z organizace Union of Concerned Scientists. „Navíc obavy, že Spojené státy mají k dispozici tento útočný prostředek, pravděpodobně povedou ke zkomplikování vztahů s Ruskem a Čínou.“
Jde o dobrý popis toho, co likvidace jednoho špionážního satelitu znamená.
Důvod k sestřelu byl veskrze bohulibý – ochránit lidi před následky zamoření, které by následovalo, pokud by neshořela v atmosféře nádrž s nebezpečným palivem.
To slouží jako pohonná látka pro motory satelitu a nádrže jsou plné, protože se družice vymkla kontrole krátce po svém vypuštění v prosinci 2006. Nelze si ale nevšimnout některých zpochybňujících úvah, které hovoří o tom, že možnost zamoření je ze dvou důvodů minimální: většina družice by shořela v atmosféře, a jelikož větší část zemského povrchu pokrývá moře, trosky by dopadly pravděpodobně tam.
Není však důvod okamžitě podezírat Američany z nekalých úmyslů, ale uvažování tímto směrem nás dovede k myšlence, že porucha satelitu a šance jej sestřelit, tedy ukázat, že Pentagon má funkční antisatelitní zbraň, se nakonec hodí. Poté, co Číňané minulý rok v létě předvedli, že jsou schopni sestřelovat satelity na oběžné dráze, bylo jen otázkou času, kdy jim to Američané „vrátí“. A možná to nebude tak dlouho trvat a uslyšíme i o Rusech...
Co se týče antisatelitních zbraní jde o nepříjemnou věc především pro Američany. Poslední transformace jejich vojenských sil byla založena na informační nadřazenosti, která je cestou k ovládnutí bojiště a využívání „chytrých zbraní“, takže pro vítězství ve válce stačí malé pohyblivé jednotky. Pokud by však Američané přišli o satelity, přišli by o informační nadřazenost, a tím by se zkomplikovaly jejich schopnosti ve válce. Je dobré si vzpomenout na varování Donalda Rumsfelda z doby před deseti lety před „vesmírným Pearl Harborem“. Ostatní zatím nemají tolik co ztratit, ale nemusí trvat dlouho a můžou mít.
Ochrana vesmírných zájmů Protiraketová obrana, jejíž jedna součást – radar – by mohla být vybudována v České republice, by měla být vnímána jako duální zařízení. V první řadě slouží k likvidaci nepřátelských balistických střel, které mohou nést hlavice se zbraněmi hromadného ničení, ale ve druhém plánu může fungovat jako součást oné „vesmírné studené války“.
K sestřelení satelitu totiž posloužila námořní část protiraketové obrany s „přepsaným“ softwarem. Také je důležité si uvědomit, že senzory a další součásti protiraketové obrany, na jejichž výzkum a vývoj se vydávají nemalé částky, mohou nakonec posloužit i k jiným účelům než původně určeným – jak pro mírový výzkum kosmu, tak i pro obranu dalších zařízení.
Dá se říct, že militarizace kosmu započala s vypuštěním první družice. Pokusy, které s antisatelitními a dalšími zbraněmi ve vesmíru prováděly USA, Sovětský svaz či Čína, byly neumělé a hlavně postrádaly opodstatnění. Dnes je situace jiná a je dobré si připomenout skutečnost, že i přes všechna přání je vesmír pouze dalším bojištěm, ne tak příliš odlišným od pevniny, moře a vzduchu, které lidstvo už ovládlo. Ostatně, zvláště s mořem či pouští má vesmír mnohé společné... V minulosti vždy platilo, že pokud neměl nikdo na něčem přímý zájem, dohody o „mírovém využití“ fungovaly vždy dobře. Ale ve chvíli, kdy se změnila situace, začaly třenice. A totéž se začíná týkat blízkého a za pár desetiletí možná i vzdálenějšího vesmíru.
***
Pokud by však Američané přišli o satelity, přišli by o informační nadřazenost, a tím by se zkomplikovaly jejich schopnosti v jakékoli případné válce
O autorovi| František Šulc, redaktor LN e-mail: frantisek.sulc@lidovky.cz
