Studovat činoherní režii na Divadelní fakultě Janáčkovy akademie múzických umění v Brně a snažit se o něco podobného na Escola Superior de Teatro e Cinema v Amadoře v Portugalsku je téměř nemožné. V každém případě je ale asi dobré se o to alespoň pokusit.
Zmatek nad zmatek
Posledních několik e-mailů, které mi přišly od koordinátora hostitelské vysoké školy, jasně ukázalo, na jaké úrovni asi bude jeho pomoc během celé mé stáže. V jedné ze zpráv oznamoval, že pro zahraniční studenty nemá ubytování, a v několika dalších, že odjíždí na prázdniny. Termíny začátku a konce semestru mi posílal několikrát a nutno dodat, že se od sebe navzájem lišily. Tu nejdůležitější radu mi ale poskytl: hlavně v pohodě! Jenže pohoda mě přešla, když jsem poprvé dorazila do školy. Den před začátkem výuky byl koordinátor stále na prázdninách a jeho zástupkyně se mě opakovaně ptala, kde jsou mé papíry. Ty ale musely dojít na hostitelskou školu několik měsíců před mým příjezdem.
Pak nastal osudový rozhovor s vedoucím profesorem. Největším zděšením pro něj byla zpráva, že jsem v České republice minulý školní rok dokončila bakalářské studium. Zástupkyně koordinátora starostlivě opakovala, že to v mých papírech nebylo.
Když jsem se dožadovala studijního plánu (kombinace studia herectví a následného individuálního studia režie), který mi byl přislíben několik měsíců před odjezdem, a to dokonce i dotyčnou zástupkyní koordinátora, bylo mi řečeno, že to nikdy nikdo slíbit nemohl.
That’s your problem
Zmatek nad zmatek a nervozita. Profesor mi důrazně vyslovovanou angličtinou hlasitě opakoval: „That is your problem, not ours!“ a vymýšlely se plány B a C, ne-li D...
Nakonec studuji dramaturgii. Lépe řečeno: tady se tomu říká dramaturgie. Z pohledu českého studenta jde o něco mezi kulturologií, filozofií a současným uměním, z dramaturgie tam není zhola nic. Studuji částečně v angličtině a dvakrát týdně docházím na kurzy portugalštiny. Oproti Česku klade výuka na studenty menší nároky. To, co by se u nás probralo za necelé dvě hodiny, se v Lisabonu řeší celé dopoledne.
Věční studenti
Moji spolužáci jsou ve věku od 21 do 45 let. Všichni museli projít přijímacím řízením a každý si ročně platí školné okolo 950 eur. Toho jsem já díky programu Erasmus zproštěna.
Téměř nikdo nestuduje tuto vysokou školu jako svou první a nikdo z nich nevidí svou budoucnost v práci u divadla. To může pramenit i z toho, že v dosavadní portugalské divadelní historii není dramaturg pevnou součástí inscenačního týmu. Proč se tedy dramaturgie vůbec studuje? Odpověď bude asi lehčí, než byste čekali: to je zkrátka Portugalsko.
Ať tak či tak, můj pobyt je zajímavý. Učím se žít jiný život, snažím se divadlo vnímat z pozice svých portugalských spolužáků a je mi jasné, že to jejich divadlo se možná děje někde jinde než v divadle ve smyslu budovy. Rozhodně se ukazuje, že náš český úhel pohledu není tím jediným.
***
JAK JE TO JINDE
V nové rubrice LN otiskujeme poznatky Čechů, kteří chodí do školy v cizině
