Nejméně dva roky jsem na žádný ze sloupků, které na tomto místě pravidelně v sobotu tisknu, nedostal tolik ohlasů jako na ten minulý. Zamýšlel jsem se v něm nad tím, proč už se zase stydím za stát, z něhož pocházím, když naposled jsem své češství v cizině zapřel někdy v době totality. Jenže tehdy jsem se styděl za to, že žiju v něčem, co mi bylo vnuceno vyšší mocí jako plíživá mlha z Kremlu - kdežto teď se stydím za konkrétní skutky konkrétních lidí, které reprezentují stát navenek i uvnitř.
Ať už je to Entropa Davida Černého (který chce odstraněním tohoto podrazu navíc jako kazatel morálky protestovat proti odvolání vlády), ať už je to Jiří Paroubek (za svrhnutí vlády jen tak z plezíru zrovna v době její největší zranitelnosti), ať už je to ta vláda sama (za to, že si zasloužila svrhnout), ať už je to David Rath (za to, jak s umanutostí malého fracka odmítá respektovat zákon, ačkoli má být v důležitém úřadě jeho nástrojem), ať už je to justice sama (za to, jak se soudí o pojem mafie, místo aby nás přesvědčila, že neplatí), ať už je to Václav Klaus (za to, jak vystupuje coby prezident -soukromá osoba), ať už je to Marek Benda (za to, jaké zákony vůbec může navrhovat - a oni mu je ještě schvalují!) či ať už je to naše speciální jednotka (za to, jak bojuje nebo spíš nebojuje v zahraniční misi). Vzal jsem to z gruntu včetně fotbalistů a neušetřil jsem ani sebe. Nic s tím neudělám, ani když teď - na rozdíl od tehdy - mohu. Tedy aspoň teoreticky, protože nevím jak...
Netušil jsem, kolik mých krajanů citelně prožívá totéž. Josef D. se mi ozval stručně: „Jako ohlas na článek Stydím se uvádím: Já taky...“
Václav M. (reprezentant monarchistické strany Česká koruna, jak jsem pochopil z kontextu) se naopak rozepsal: „Pod vše, co jste napsal ve svém článku, se mohu podepsat i já. S jedinou výjimkou malého odstavečku v závěru, kde píšete: Stydím se i sám za sebe... Vy i já tím, že píšeme, děláme alespoň něco... Přesto i já trpím stejnou morální krizí jako Vy. Národ, lidé čekají na alternativu ke stávající politické moci. Buď jim ji nabídne někdo jako my, nebo někdo jiný, jak už jsem naznačil výše (kde se zmiňuje o monopolu ODS a ČSSD na moc - pozn. aut.). Myslím, že naše největší slabina je, že o sobě nevíme a nespolupracujeme...
Nejvíc mě potěšila Zdena B.: „Vážený pane Klímo, NESTYĎTE SE! Ano, také mně se leccos nelíbí - např. podvod pana Černého v Bruselu, ale vláda, jejíž člen za to byl alespoň morálně zodpovědný, tak ta vláda už padla a to je přece dobrá zpráva, ne? A netrapte se představou, že si Evropa bude muset zvykat na novou; mnoho obyvatel Evropy si pravděpodobně změny v české vládě dokonce ani nevšimne. A rozhlédněte se kolem -žijeme v krásné zemi a teď na jaře je zvláště patrné, jak si občané naší republiky s velikým elánem zkrášlují svoje obydlí. A na našeho pana prezidenta jsem vysloveně hrdá -není to nějaký hloupý panák opakující všeobecně uznávaná tvrzení; i když se občas také mýlí... Vezměte si dovolenou, abyste si mohl (nepochybně zaslouženě) odpočinout; zajděte si také do nějaké malé hospůdky v nevelké moravské vesnici. A uslyšíte leccos z jiného úhlu.“
Poslechl jsem ji - i když ne na Moravě, ale za Prahou, kde žiju. Bohužel jsem asi neměl štěstí: hospůdka byla plná chlapů naštvaných z toho, jak ostudně prohráli pro změnu zase naši hokejisti s Kanadou. „Kde jsou ty slavný časy, kdy jsme na ně mohli bejt hrdý?!“ vyřvával jeden z nich.
