Navíc si vysloužil přezdívku „zabiják Švédů“. „Na jednom turnaji v Hamburku jsem vyřadil tři v řadě. Od té doby se mě ta přezdívka drží, i když jsem s nimi i pár zápasů prohrál,“ vzpomíná Slovák.
* Jaké to je, znovu potkat švédské rivaly, s kterými jste se v minulosti často střetával?
S Wilanderem ani Edbergem jsem se dlouho neviděl, takže jsem moc rád, že jsme se zase potkali. Probírali jsme hlavně život po konci naší kariéry.
* Proč se vám proti nim vždycky tolik dařilo?
Byli takoví sympatičtí. Nikdy jsem se na ně nedokázal naštvat, a tak se mi proti nim dobře hrálo. Vyhovoval mi jejich styl a mohl jsem být trpělivý. Až Edbergova agresivita mě dokázala vykolejit.
* Na rozdíl od ostatních legend stále hrajete s dřevěnými raketami. Proč?
Vyrůstal jsem s nimi. Jsou jinak vyvážené a já s nimi mám lepší požitek ze hry. Svého času se přestaly vyrábět a já zkoušel přejít na grafitové. Brzy jsem se ale vrátil k osvědčeným dřevěným. Nešlo to vydržet.
* Dřevěné rakety se špatně shání. Kolik jich máte v záloze?
Jelikož jsem s aktivní kariérou skončil nečekaně, tak mi jich ještě pár zbylo. Navíc jsem nikdy nebyl vztekloun, abych je zbytečně lámal. Nemám ale moc času je používat.
* Máte doma některou schovanou na památku, třeba tu olympijskou?
Kdo ví... (úsměv) Pro mě jsou olympijské úplně všechny, protože vypadají stejně. Ani nevím, která je která.
* Ale zlatou olympijskou medaili jste snad neztratil?
Tu mám doma dobře uschovanou. Občas putuje na besedy nebo ji ukážu známým. Nedávno si ji na olympijském výboru kopírovali pro nějakou výstavu.
