Bojují-li lidé v jižním Súdánu o samostatnost, tak ji získají. To lze říci k zítřejšímu referendu. Většina Evropy uznala Kosovo proto, že náklady na jeho udržení ve svazku Srbska - měřeno ekonomicky i lidskými životy - by překročily náklady nezávislosti. A tak je to i v jižním Súdánu. Ovšem vkrádá se tu jakési ale.
Súdán je největší africký stát. Půlstoletí dokládal, že staré koloniální hranice sice nezaručují vnitřní mír, ale zaručují stabilitu států i ve svobodné Africe. Nezhroutí se ten systém odtržením jihu? Právě o to se stará mimo jiné hollywoodský herec George Clooney, jenž si říká „protigenocidní paparazzo“. Jenže tady se vkrádá další háček. Genocidu v Súdánu si přece spojujeme s Dárfúrem. A na postavení Dárfúru se odštěpením súdánského jihu nezmění vůbec nic.
Zajímá ještě někoho genocida v Dárfúru? A probíhá tam vůbec genocida? Tato informace donedávna vynášela Súdán do světových médií. Světový levicově liberální mainstream na súdánskou genocidu po léta přísahal. A v roce 2007, na Den holokaustu, označil krveprolití v Dárfúru za genocidu i americký prezident Bush. Jenže zkuste teď najít zájem o Dárfúr. Nebyla to nakonec jen módní vlna?
Z jižního Súdánu bude nový stát Jižní Súdán. Může-li se o něco opírat, tak o vlastní ropu a čínský zájem o ni. Vždyť průlom do stabilních postkoloniálních hranic neznamená nic jiného než slábnutí vlivu Evropy a Západu vůbec.
