PRAHA Ještě dlouho po listopadu 1989 přetrvávalo v české společnosti povědomí, že neexistují větší nepřátelé, než jsou sudetští Němci vyhnaní po roce 1945.
Sněmy Sudetoněmeckého krajanského sdružení, kterému se říkalo „landsmanšaft“, byly jednou z hlavních událostí v zahraničí každé jaro. A tam vznášené požadavky na zrušení Benešových dekretů, restituce a návrat sudetských Němců do bývalé vlasti – podpořené bavorskými premiéry i spolkovými politiky – byly palcovými titulky tištěny na prvních stranách českých novin. Televizní záběry na tisícihlavé davy sudetských Němců pak vytvářely pocit reálné hrozby.
První velké uklidnění přišlo po česko-německé deklaraci v roce 1997, která jasně konstatovala, že otázky minulosti nesmí zatěžovat současnost. Nebyla to sice Čechy vytoužená tečka za majetkovými nároky sudetských Němců, ale přesto to byla jistá, jak se ukázalo fungující, záruka.
Představitelé sudetských Němců se pak stali členy česko-německého diskusního fóra, které se začalo jako jeden z hlavních výsledků deklarace pravidelně scházet. První roky byly diskuse mezi lidmi z landsmanšaftu a českými politiky typu tehdy proklausovského Jana Zahradila nebo komunistického poslance Miloslava Ransdorfa velice bouřlivé. Postupně se ale i tady začaly řešit konkrétní otázky a víc než o vyhnání a válce se začalo mluvit o současných problémech česko-německých vztahů.
Pro vstup Česka nejmíň hlasů Ne že by sudetoněmecký problém vymizel. Sudetští europoslanci zkusili zkomplikovat v roce 2003 vstup Česka do Unie – Česko dostalo díky jejich lobbingu nejméně hlasů z deseti nových zemí.
Po vstupu Česka do Unie se pak objevily pokusy docílit zrušení Benešových dekretů přes žaloby k evropským soudům, což sice vyvolalo v Praze nervozitu, ale bylo už předem odsouzeno k neúspěchu. Ten byl ještě podtržen tím, když se od majetkových žalob vyhnanců jasně distancovala tehdejší vláda kancléře Gerharda Schrödera.
Ledy se začaly lámat také na české straně – tehdejší premiér Jiří Paroubek ocenil sudetoněmecké antifašisty. I česká veřejnost začala na sudetské Němce hledět s určitými sympatiemi. Vznikl projekt muzea českých Němců v Ústí nad Labem, Češi začali kriticky mluvit o poválečných masakrech Němců... Velkou událostí byla loňská prosincová návštěva bavorského premiéra Horsta Seehofera v Praze – v doprovodu mluvčího landsmanšaftu, europoslance Bernda Posselta. Ten v Praze hovořil o nové éře, nových projektech...
Krádež dobré značky Na skupinku povolenou nyní českými soudy, ale zneužívající dnes už téměř „dobré jméno“ sudetských Němců, se dívá skutečné krajanské sdružení odmítavě. „O této organizaci vůbec nic nevíme, nemáme žádný kontakt s jejími členy. Nemá jakékoliv spojení na sudetoněmecká sdružení v Rakousku či Německu,“ řekl LN vedoucí Sudetoněmecké kanceláře v Praze Peter Barton. Landsmanšaft už předloni vyzval tuto skupinku z Česka, aby přestala název i znaky sdružení zneužívat.
***
Ministerstvo vnitra podle soudu pochybilo, když v roce 2009 odmítlo zaregistrovat Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Důvodem k odmítnutí byl požadavek sdružení na zrušení tzv. Benešových dekretů. To ale podle soudu nestačí. Sudetoněmecké krajanské sdružení v Čechách, na Moravě a ve Slezsku je nezávislým sdružením, která nemá právně nic společného se sudetoněmeckým landsmančaftem, sdružujícím německé vysídlence z Česka a jejich potomky. Zakládajícími členy sdružení jsou Tomáš Pecina, Jan Šinágl a Wolfgang Habermann. Sdružení ve stanovách označuje Benešovy dekrety za projev bezpráví, který by měl být zrušen. Lidem, postiženým Benešovými dekrety, by mělo být, pokud budou chtít, obnoveno vlastnické právo k neprávem konfiskovanému majetku a nabídnuto české občanství. Sudetoněmecký landsmančaft jakékoliv spojení či kontakty se svým „českým“ jmenovcem striktně odmítá.
Dekrety prezidenta Edwarda Beneše vznikly během války a krátce po válce jako právní předpisy s mocí zákona, nahrazující legislativu v době neexistence parlamentu.
Na základě jednoho z dekretů bylo z Česka vystěhováno zhruba 2,5 milionu českých Němců, kterým byl zároveň konfiskován majetek. Další, z dnešního pohledu kontroverzní dekret, se týkal například rozdělení zemědělské půdy „Němců, Maďarů a jiných nepřátel státu českými, slovenskými a jinými slovanskými zemědělci". Půdu nesměl získat nikdo, kdo není slovanského původu. Další dekret omilostnil pachatele násilí na Němcích v době takzvaného divokého odsunu.
Obhájci dekretů ale argumentují tím, že samotné vyhnání Němců posvětila dohoda velmocí v Postupimi, Němci se československého občanství podle tohoto výkladu navíc zbavili sami už před válkou, kdy se po zabrání Sudet Hitlerem stali státními příslušníky nacistického Německa.
