Krize nás nutí dívat se na staré věci novýma očima. Je to šance, ale také zdroj špatných nápadů
Co mají společného švarcsystém a bankovní systém ve střední a východní Evropě? Na oba se teď dá pohlížet úplně jinak než před několika měsíci. A v čem se liší? V tom, jestli nový pohled klade před ně kladné, nebo záporné znaménko. Zatímco se léta českou vládou kriminalizovaný švarcsystém teď najednou stává aspoň na chvíli přijatelný, jsou zdejší banky, které léta přinášely svým zahraničním majitelům velké zisky, najednou pro tytéž majitele (a pro nás všechny) velkým rizikem.
Minulý týden jsem na tomto místě psal o ožívajícím ekonomickém nacionalismu, který může vývoj v malém otevřeném Česku vrátit o roky zpět (Nepřítel č. 1, LN 9. února – článek lze najít i na www.lidovky.cz). Dnešní komentář se věnuje přehodnocování mentálních jistot, které jsme nasávali během posledních dvou desetiletí. Oba dva jevy bohužel souvisí.
Leccos je jinak Rozhlédněme se kolem sebe. Ještě před několika měsíci firmy, ve kterých pracujeme, měly často problém obsadit volná místa. Manažeři, „ajťáci“, novináři a příslušníci dalších profesí si mohli vybírat, pro koho budou pracovat, a dokonce si diktovat podmínky. Teď, pokud už nejsou na dlažbě, se titíž lidé bojí o místo a jsou ochotni pracovat více za méně peněz.
Na druhém konci pomyslné škály nejistoty se možná pro někoho překvapivě ocitají důchodci.
Ještě loni na ně nepříjemně dotírala inflace, zvláště v podobě rostoucích cen potravin.
Nyní ceny klesají, valorizace důchodů je ale jistá (aspoň dokud nehrozí státní bankrot).
Z důchodců se tak aspoň dočasně stává nejzajištěnější část obyvatelstva, jejíž kupní síla roste.
Ano, krize nás nutí dívat se jinýma očima na to, na co jsme byli dlouho zvyklí. A najednou vidíme, že je leccos jinak.
Aktuální ukázkou je švarcsystém.
Na začátku devadesátých let vymyslel benešovský podnikatel Miroslav Švarc jednoduchý způsob, jak rychle snížit cenu práce. Propustil své zaměstnance a pak s nimi uzavřel smlouvy jako s živnostníky. Nemusel tak za ně platit státu sociální a zdravotní pojištění.
Od roku 1992 je švarcsystém vysloveně nelegální a finanční úřady po něm tvrdě „jdou“. Nyní se ale situace změnila. Vláda chce rychle snížit cenu práce. Atak si ministr Nečas vzpomněl na Miroslava Švarce.
Takto radikální názorový obrat ale skrývá více nebezpečí než výhod. Včera to zřejmě došlo i ekonomickým ministrům, kteří legalizaci švarcsystému vzdali. Metoda „ode zdi ke zdi“ je totiž při stanovení pravidel podnikání v zemi naprosto špatná. Firmy by uvítaly spíše spoluúčast státu na odstupném při hromadném propouštění. Tohle je ale jiná debata. Na jejím konci bude možná i něco pozitivního: flexibilnější trh práce. Nový pohled, vynucený krizí, ovšem často není pozitivní ani náhodou. Přehodnocuje se totiž téměř vše. Bohužel i názory na ekonomické zdraví našeho regionu. (Zde je na místě poznamenat, že Česká republika je součástí východní Evropy nejen pro ruského ministra zahraničí, ale i pro velkou část západních ekonomů.) Díky britskému deníku Daily Telegraph unikla ve středu tajná zpráva Evropské komise, podle které evropskému bankovnictví hrozí velké problémy kvůli masivní angažovanosti ve střední a východní Evropě. Tato angažovanost je vnímána stále více jako riziko srovnatelné s hromadou špatných hypoték, které měly ve svých portfoliích americké banky.
A co uděláte, pokud nyní šéfujete západoevropské bance? Začnete se rizikových aktiv zbavovat, přestanete na východě půjčovat a soustředíte se na byznys doma. Ekonomický nacionalismus? Ano. Ovšem nikoli politický, ale tržní.
Malou útěchou nám budiž, že tento problém si uvědomují i státy, jejichž banky nám půjčovaly. A proto například Rakousko volá po tom, aby EU připravila balík ve výši 150 miliard eur na vykoupení toxických aktiv na východě.
Po letech půjčovacích orgií někdo bude zkrátka muset zaplatit účet. A jak poznamenal minulý týden šéf rakouské obchodní komory Christoph Leitl, udělá to buď Brusel, nebo Moskva.
P. S. Minule jsem slíbil, že budu psát o tom, jestli krize může vést k revizi pohledu na uplynulá dvě desetiletí. Může, ale rozhodl jsem se toto téma zatím nechat stranou, protože je na ně ještě brzy. Navíc je lepší nemalovat čerta na zeď.
***
Půjčovací orgie ve střední a východní Evropě jsou ve zpětném zrcátku krize stále více vnímány jako problém srovnatelný s nekvalitními hypotékami v USA
O autorovi| Veselin Vačkov, šéfredaktor LN e-mail: veselin.vackov@lidovky.cz
