A taky že jde. Alexander Litviněnko zemřel 23. listopadu 2006 v londýnské nemocnici na otravu radioaktivním poloniem 210. Dvacet let předtím vstoupil do KGB, kde se specializoval na infiltrování do světa organizovaného zločinu a terorismu. V práci pokračoval pod hlavičkou ruské tajné služby FSB, v niž se KGB transformovala.
Vlistopadu 1998 Litviněnko v televizním vysílání obvinil své nadřízené, že plánují zavraždit mocného ruského magnáta Borise Berezovského. Byl opakovaně zatčen a obviněn z překračování pravomocí. V roce 2000 uprchl s rodinou do Velké Británie, kde získal politický azyl. Až do své násilné smrti publikoval knihy a články, v nichž odkrýval informace o působení FSB a její roli ve válce v Čečensku. Toto je minimum, které divák potřebuje znát, aby se ve filmu orientoval. Kauza Litviněnko se nezdržuje vysvětlováním: očekává, že publikum zná hlavní aktéry ruské politiky, má ponětí o situaci v Čečně a tuší, co se stalo v divadle Na Dubrovce.
Někrasov diváka nešetří ani jinak. Jeho film je náročný na pozornost a obsahuje jen minimum zpestření. (Černohumorná pointa výkladu o poloniu 210 budiž výjimkou potvrzující pravidlo.) Kauza Litviněnko nemůže být vzdálenější „uživatelsky vstřícnému“ stylu plnému přehledných vizualizací a odlehčujících vsuvek, jaký používá například Michael Moore.
Někrasovův dokument je proudem informací tekoucích ze sledu mluvících hlav, což z něj činí podívanou nejen náročnou, ale i monotónní. Režisér sám se navíc staví před kameru častěji, než je záhodno, což působí narcistně.
Zasvěcení do neznámého světa Divák obrněný trpělivostí se však dočká zasvěceného svědectví ze světa, o kterém se toho jinak ví jen málo. Kauza Litviněnko totiž není ani tak příběhem jednoho konkrétního agenta jako spíš sondou do zákulisí celé ruské politiky.
A není to hezký pohled. Rusko podle Někrasova a Litviněnka je říší, v níž vládnoucí elitu oligarchů do funkce dosazuje a u moci drží rozvědka. Ta pomocí bombových atentátů svedených na Čečence vyvolala válku na Kavkaze, aby tak odvedla pozornost od interních problémů, což je postup přesně popsaný v Orwellově 1984 nebo ve filmové satiře Vrtěti psem. FSB je prolezlá korupcí a neváhá odtajňovat agenty, kteří proti tomu protestují. Celému systému pak přinejmenším formálně velel prezident Putin, jehož cynismus, nevybíravé metody a napojení na organizovaný zločin film výmluvně ilustruje. Vedle rozsáhlého rozhovoru se samotným Litviněnkem, s nímž režiséra poutalo přátelství, v něm promluví například zavražděná investigativní novinářka Anna Politkovskaja.
Ke konci, kdy se zaměří na Litviněnkovo umírání, se snímek stane příliš natahovaným a emotivním. Po formální stránce není nijak výjimečný. Informace, jež v něm zaznějí, by však neměly zapadnout – a mohly by mimo jiné ovlivnit i debatu o umístění amerického radaru na českém území.
***
HODNOCENÍ LN ***** Kauza Litviněnko (Bunt. Dělo Litviněnko) Rusko 2007 Scénář: Andrej Někrasov, Olga Konskaja Režie: Andrej Někrasov Kamera: Sergej Cikchanovič, Marcus Winterbauer Hudba: Vadim Kulickij Vystupují: Alexander Litviněnko, Andrej Někrasov, Marina Litviněnko, Boris Berezovskij, André Glucksmann, Anna Politkovskaja a další Distribuce v ČR: HCE Premiéra: 25. 9. 2008
