PRAHA „Přál bych si, aby tento prezidentský mandát vstoupil do dějin České republiky jako období, kdy naše životní úroveň přesáhne průměr Evropské unie,“ začíná prezidentský kandidát Jan Švejnar sebevědomě vysvětlovat, jakým bude prezidentem.
Vzápětí ale brzdí možnou euforii potenciálních volitelů i veřejnosti prohlášením, že si je „vědom toho, že prezident nemá příliš pravomocí“. „Měl by a může k tomu ale výrazně přispět.“
Na pravidelném pondělním setkání s novináři Švejnar tentokrát představuje své priority pro úřad prezidenta. Svoji přednášku zahajuje zkoušením. „Jaký by měl být prezident? Levicový, pravicový, nebo nadstranický?“ obrací se na přítomné žurnalisty. „To je jako ve škole,“ bručí nespokojeně jeden z přítomných. Odpovídat se nikomu nechce.
Hned poté začíná Švejnar pomocí projekčního plátna a počítače vysvětlovat, že by chtěl „přispět k dialogu, a ne k další polarizaci politické scény a společnosti“. Říká, že v čele státu by se choval jako „nadstranický, čitelný a férový partner“ a že z Hradu „nehodlá vytvářet nové mocenské centrum“. Za třetí pilíř svého úřadu označuje snahu „nedívat se do minulosti, ale zaměřit se na budoucnost“. Švejnar se krátce zmiňuje i o svém americkém občanství. „Už brzy budu mít jasno,“ odpovídá na dotaz, zda se již rozhodl, jestli se vzdá amerického občanství. To po něm požadují komunisté.
Na závěr Švejnar nezapomíná zmínit, že stále vyjednává se všemi zákonodárci o podpoře. Ani váhavý postoj komunistů, kteří veřejně hovoří o jiných kandidátech, než je Švejnar, pro druhou volbu, ho zatím nevyvádí z míry. „Já to neberu nijak dramaticky a věřím že se nakonec komunistická strana rozhodne, že já jsem tím kandidátem, kterého by měla volit.“ Volba začne 8. února.
