Tváří v tvář by měli debatovat nejen o tom, co by jako prezidenti změnili, ale i o tom, jak vidí nedávnou minulost České republiky. A už nyní je jasné, že to bude velmi ostrá debata.
Nasvědčují tomu útoky, které si kandidáti vyměňují na stránkách knih, mířících v těchto dnech na pulty knihkupectví.
Jan Švejnar měl svou knihu křtít včera. Pro technické problémy (z knihy vypadla při tisku jedna stránka, a proto se musela dotiskovat) byla autogramiáda odložena o týden.
Vknize, kterou mají LN již k dispozici, si Švejnar nebere servítky. Současného prezidenta Václava Klause kritizuje za to, jak se chová.
„Václav Klaus často varuje, že naše identita je ohrožena, kdežto já jsem pro otevřenost. Myslím, že umím lépe naslouchat lidem, kteří mají jiné názory než já. Mám větší mezinárodní zkušenosti a dívám se do budoucnosti,“ vypočítává Švejnar své přednosti.
„Václav Klaus se často pouští do bojů o minulost, snad proto, že do minulosti náleží. Ani jsem nezaznamenal, že by teď nabídl nějakou vizi pro naši budoucnost, a nikdo se jej na to už ani neptá. Ale dnešní svět je v dynamické fázi rozvoje a těm, kdo spí u kormidla, neodpouští,“ dodává Švejnar.
Hlavní část kritiky se na Klausovu hlavu sype ze Švejnarovy strany kvůli ekonomické transformaci. Kritizuje především „tunelování“.
Pokračování na straně 2
Švejnar ve své knize...
Dokončení ze strany 1
„Domnívám se, že za tím byla jednak nevole přijímat zahraniční model a zadruhé za tím byly silné partikulární zájmy, které umožnily rozkrást a zprivatizovat věci do vlastních rukou. Tehdy se též objevilo ono maskovací slovo pro krádeže: tunelování. K tunelování by do značné míry nemohlo dojít, kdyby tu býval existoval silný právní rámec,“ vysvětluje Švejnar. Dodává, že způsob privatizace, která probíhala v Česku na počátku devadesátých let, vedl k cílenému rozkrádání. „Prosadil se gründerský kapitalismus, který se před dvěma stoletími praktikoval na Divokém západě.“
Václav Klaus přichází se svou odpovědí vzápětí. Dnes by měl představit v pražském Autoklubu svou knihu Makroekonomická fakta české transformace.
V této knize Klaus spolu se spoluautorem, členem bankovní rady ČNB Vladimírem Tomšíkem, transformaci obhajuje. Například tvrdí, že nešlo státní podniky nejdříve restrukturalizovat a až poté privatizovat. „Opačný závěr je totiž založen na mylném předpokladu, že chování státem najatého managementu při restrukturalizaci státních firem bude identické s chováním managementu najatých novými vlastníky,“ píší autoři v publikaci.
Švejnar ale na svých stránkách oponuje, že privatizace se nepovedla. „Je nutno říct, že v první polovině devadesátých let se privatizace zvláště nepovedla v bankovnictví - byla pomalá a neúplná,“ tvrdí. „Podíváme-li se na hospodářskou transformaci naší republiky v 90. letech, bylo to také hodně experimentální období a já oceňuji odvahu těch, kdo se do toho tehdy pustili. Ale ne všichni pak dokázali uznat do očí bijící chyby, a tím celému procesu zpětně hodně uškodili,“ dodává.
V další části své knihy sice Švejnar Klause nejmenuje, ale velmi jasně se vymezuje také proti jeho kritice nevládních organizací. „Nejspíš se to dá vysvětlit tím, že privatizaci euforicky podporovali, a tak přimhuřovali oči. Neziskový sektor nechápali, protože neměli vliv na jeho řízení ani na jeho dozor. Vytýkali mu, že není ani pod kontrolou státu, ani pod kontrolou akcionářů, vlastníků.“
Klause Švejnar dále kritizuje -také nepřímo - i za nevstřícnost k EU. „Stále zde převažuje vidění ,my‘, tedy Česká republika, a ,oni‘, to znamená Brusel a EU. To je nesmysl! Brusel a EU, to jsme také ,my‘.“
