„Jsem moc rád, trošku jsem to čekal, protože mě trenér připravil dobře,“ zářil pětadvacetiletý rodák z Hodonína, který uzavřel kvalifikaci na pátém místě a zlepšil si osobní rekord téměř o metr a půl.
Dvaačtyřicetiletý Jan Železný se v útrobách Ptačího hnízda dočkal dosud největší trenérské radosti, nicméně zásluhu opět připisoval svému svěřenci. „Dostat se tady do finálové dvanáctky je pro Víťu vynikající, a hodit si na olympiádě osobák... Mně se to nikdy nepovedlo,“ pokrčil rameny. Na tribuně je nervozita větší Před posledním pokusem figuroval Veselý až na 14. místě a Železný mu cosi radil. „Trošku jsem se bál, protože to byl poslední pokus a Thorkildsen před ním vynechal. Víťa si toho nevšiml, pak měl málo času a s klackem rychle vyběhl. V tu chvíli jsem si říkal, že to bude těžké, ale on to ustál. Klobouk dolů,“ zatvářil se Železný spokojeně.
Mimochodem, právě Nor Thorkildsen, obhájce zlata z Atén, postoupil do finále až z deváté příčky za výkon 79,85 metru. Těší Veselého cenný skalp? „To se nepočítá, je to jen kvalifikace. Ve finále může být všechno jinak,“ usmál se oštěpař.
Co je pro Železného těžší - sedět za zábradlím, anebo třímat v ruce oštěp? „Tak to se fakt nedá srovnat. Jako závodník je člověk před prvním hodem nervózní, ale potom to z něj spadne. Jenže když jste na tribuně, jste nervózní jakoby ještě za něj. I když já byl dneska klidnej, věřil jsem, že to hodí. No a teď jsem šťastnej, že se to povedlo,“ přiznal.
