„Globálně ale může finanční protekcionismus omezovat zahraniční financování, které bude v příštích deseti letech k zajištění dostatečných úvěrů klíčové. Globální nerovnováha totiž přetrvá,“ uvádí zpráva, z které cituje agentura Reuters. Autoři zprávy tak naznačují, že plnit poptávku po úvěrech nebude snadné.
Jako problém by se mohly ukázat některé méně vyvinuté finanční systémy a kapitálové trhy v Asii. Výsledkem by tak mohlo být, že Asie nebude schopna si s vysokým růstem poptávky po úvěrech poradit. WEF a McKinsey odhadují, že poptávka po úvěrech v Asii během příštích deseti let dosáhne asi 40 bilionů dolarů (zhruba 726,7 bilionu korun). Banky v Evropské unii pak budou podle odhadů muset půjčit dalších asi 13 bilionů dolarů (kolem 236,2 bilionu korun).
„Aby bylo možné tyto úvěry poskytnout, budou si banky muset zajistit další kapitál. Po odečtení zadržených příjmů by to mohlo vést k tomu, že bude chybět kapitál za dva biliony dolarů,“ uvádí zpráva.
Spojené státy přitom budou muset dál čerpat globální úspory, do roku 2020 možná až 3,8 bilionu dolarů (asi 69 bilionů korun), aby mohly financovat samy sebe. Změnit by to mohlo pravděpodobně jen výrazné zvýšení míry úspor v USA. „Zpráva zjišťuje, že předpokládaný silný růst poptávky po úvěrech lze bez problémů uspokojit, avšak finanční instituce, regulační orgány a politici budou potřebovat spolehlivější nástroje, které odhalí přílišnou úvěrovou aktivitu, riziko nákazy i oblasti s nedostatkem úvěrů,“ uvádí WEF.
Jinými slovy to znamená, že příslušné orgány budou muset velmi pozorně sledovat anomálie a včas je řešit.
