Před 515 lety se poprvé „vědecky“ porcovala zeměkoule Skoro deset let se Kryštof Kolumbus snažil získat důvěru vládců dvou tehdejších námořních hegemonů - napřed portugalského krále Jana II., poté španělského Ferdinanda II. Aragonského a Isabely I. Kastilské. Od těch nakonec dostal miniflotilu a vyplul směrem na západ.
Ze své epochální cesty se vrátil 15. března 1493. A už v polovině dubna měli ve Vatikánu prostudovaný jeho dopis s vylíčením všech objevů. Dne 4. května 1493 pak papež Alexandr VI. (rodem Borgia, druhdy smilník a producent nemanželských dětí) vydává svoji slavnou bulu Inter caetera. V ní zeměkouli obrazně rozkrojil jako jablko, nikoli však nožem, nýbrž poledníkem. Ten vedl od severního pólu k jižnímu „sto mořských mil (starší jednotka než běžná námořní, takže jde o vzdálenost cca 560 km) na západ od ostrovů známých jako Kapverdské a Azorské“. Veškerá nově objevená pevnina na západ od této linie měla náležet Španělsku.
Proč se do toho papež vlastně pletl? Křesťanské společenství v Evropě totiž z dřívějška uznávalo papežovo právo přidělovat dočasnou vládu nad jakýmkoli územím, které ještě nespadalo pod panství křesťanského panovníka. „Papež, který je pozemským náměstkem Krista,“ praví se v církevních dekretáliích z 13. století, „je pánem nejen nad křesťany, ale i nad všemi nevěřícími... protože všichni ... jsou díky svému stvoření ovečkami Kristovými.“
A navíc už existovala mírová smlouva ze září roku 1479, kde se Portugalsko s konečnou platností zřeklo nároků na Kastilii, za což získalo práva na Azory, Madeiru, Kapverdské ostrovy a Guineu s územím podél západoafrického pobřeží; Španělsko získalo pouze Kanárské ostrovy. Z toho nepřímo vyplývalo, že Kolumbem objevené země by měly být spíš portugalské, což také král Jan II. okamžitě prohlásil. Bylo tedy třeba věc urovnat dřív, než se zase začne válčit.
Umístění dělicí čáry vlastně spískal Kolumbus. Ve svých zprávách totiž tvrdil, že těsně za touto stomílovou hranicí se podnebí náhle mění, teploty jsou tam mírné a neměnné v zimě i v létě, moře najednou plné chaluh. „Až po Kanárské ostrovy a dalších sto mil neboli v oblasti Azor žije mnoho vší, které se hojně množí; dál odtud ale všechny začínají mřít, a když se dopluje k prvním („západoindickým“ pozn. autora) ostrovům, nikdo už žádné vši nemá, ani žádné nejsou vidět.“
To je opravdu výrazný předěl, není-liž pravda? Bula Alexandra VI. měla jednu vadu, zvýhodňovala Španěly. Přitom Portugalci tehdy disponovali loďstvem výrazně mocnějším. Jejich král se proto rozhodl Španělům nakloněného papeže obejít. Napřed uspořádal manévry svého úctyhodného válečného námořnictva a po tomto naparování začal s Ferdinandem a Isabelou vyjednávat. Výsledkem bude smlouva z Tordesillas z června 1494, která dotyčnou demarkační linii posune víc na západ - nově povede asi 370 mil (něco přes 2000 km) západně od Kapverdských ostrovů.
Mimochodem, dodnes přetrvávajícím důsledkem této smlouvy je dnes Latinská Amerika jazykově španělská s výjimkou její nejvýchodnější země - portugalsky mluvící Brazílie. Pedro Cabral roku 1500 při cestě do Indie kolem Afriky totiž náhodou přistál na východním cípu Jižní Ameriky, tedy ještě západně od tordasillaské dělicí čáry. Po Magalhaesově obeplutí Země (ukončeno v září 1522) a následném zpřesnění její velikosti pak bude smlouvou v Zaragoze z dubna 1529 přesněji určen poledník na opačné straně zeměkoule.
