Za prognózy před olympiádou v Aténách řecké vlády utrácely, do poolympijského rozboru se nikomu nechce
Studie zpracované před olympiádami bývají optimistické. Málokterý pořadatel si ale nechá stejně podrobně vyhodnotit, jak se olympijská očekávání naplnila. Za předolympijské analýzy a prognózy utratily všechny řecké vlády hromadu peněz, na poolympijské rozbory je jim veřejných peněz líto. Neochota rozebírat minulé chyby jistě plyne také z toho, že od roku 2004 je v Řecku u moci jedna strana - pravicová Nea Dimokratia.
Předseda vlády Konstantinos Karamanlis stanul na olympijském výsluní hned dvakrát: jako premiér a zároveň jako ministr kultury odpovědný přímo za hry. Jeho politické kariéře olympiáda prospěla, méně už jeho zemi. Atény 2004 byly oficiálně prohlášeny za úspěšné a od té doby patří do portfolia vládnoucí pravicové strany. To se ukázalo také při nedávných katastrofických požárech na Peloponésu. Zatímco hasiči sváděli mediálně umocněný boj o archeologické naleziště a nové muzeum ve starověké Olympii, kolem hořeli živí lidé a jejich domy.
Výlety poslů olympismu
Olympiáda byla velkou příležitostí ke zviditelnění nejen pro řeckého premiéra. Celou dlouhou kandidaturu Atén provázelo štědré rozhazování na všechny strany. Množství veřejně činných osob se rádo ujalo šíření olympijské myšlenky. Takový olympijský posel (štědře dotovaný z veřejného rozpočtu) pronášel stovky vágních a líbivých proslovů na různých setkáních a mítincích s dalšími posly a poslíčky olympismu.
Jako příklad postačí let dvojice letadel s olympijským ohněm. Navštívila třicet tři měst ve dvaceti sedmi zemích celého světa. Oheň letěl speciálním strojem Zeus. Provázela ho manželka Héra - další letadlo s početným průvodem na palubě. Oheň létal kolem světa měsíc a týden. Byla to nejdelší cesta olympijského ohně v historii. Oheň všude čekaly sbory dívek v dlouhých řízách s vavřínovými věnci na hlavách, soubory lidových písní a tanců, vojenské dechovky a podobné kulturní události.
Okázalost vyhovovala řecké vládě i ziskuchtivým investorům. Prohlášení Mezinárodního olympijského výboru o střídmosti jsou pokrytecká. Uměřenost vyznává pouze na papíře.
Anonymní stavební boom
Olympijskou architekturou se v Aténách nikdo moc nereprezentoval. S výjimkou centrálního komplexu od Santiaga Calatravy zůstal olympijský stavební boom záhadně anonymní. Neviditelná ruka rozdělila zakázky bez konkurzu. Chňaply po nich místní architektonické kanceláře. Byly jejich nabídky skutečně výhodné?
Investovat do neznámých a navíc dobře utajených jmen architektů (nebyly na vývěskách u stavenišť ani na internetových stránkách objednavatele) se rozhodně nevyplatilo. Kdo postavil hipodrom, krytou halu, stadion pro plážový volejbal, novinářská centra? Za takové peníze by se dala přitáhnout velká jména světové architektury. Když hry v roce 2004 skončily, zájem architektů, dopravních inženýrů a především odpovědných úředníků a volených zástupců o rozvoj řecké metropole viditelně upadl. První deště a zimní větry potrhaly plachty, které během olympiády zakrývaly nejednu budovu v centru města. O domy, které se do olympijských her nestihly opravit, se po olympiádě zase nikdo nestará. Chodce v centru Atén odjakživa ohrožují havarijní fasády a na černo připevněné štíty. Na podzim 2004 k nim přibyla ještě neudržovaná lešení a vybledlé cáry olympijské fasády.
Zábory veřejného prostoru
Olympijské stavby investory příliš nezajímají, největší zájem mají o území, kde se dá ještě stavět. Ve hře je stále prostor bývalého letiště Elliniko na pobřeží Saronského zálivu. Jedna pětina pozemků tam byla určena pro komerční výstavbu, která měla financovat budování a údržbu rekreačního parku. Na plánech je ale velmi těsno. Park zabírá většinu území a nové domy mají poskytnout milion čtverečních metrů obytné plochy. Plán se nenápadně mění, investoři přicházejí se svými nápady na využití parku.
Dobře nedopadl ani záměr vybudovat na pobřeží pětikilometrovou pěší zónu. Všude se objevily nové privátní zábory. Veřejný prostor se zúžil. Místo krásného námoří mají Atéňané stále menší přístup k moři.
Domácí-hosté 5:0
Řečtí politikové občanům neslibovali jen hry. Slibovali také chléb. Ten turistický. Dovolená v olympijském Řecku ale nakonec vyšla levněji než v předchozích letech. Olympiáda na turisty zapůsobila jako strašák. Zemi zviditelnila, ale co bylo vidět, nikoho nepřilákalo. Na stránky světových novin a televizní obrazovky se dostala především bezpečnostní opatření. A ta ničím lákavým nejsou. Domácí návštěvníci her byli pro pořadatele vždy až poslední v řadě. Podle původního scénáře měl průměrný Atéňan opustit město a uvolnit místo davům turistů. Na sportoviště se pro nával zahraničních návštěvníků neměl dostat. Organizátoři obyvatele z Atén doslova vyháněli.
Tři neděle před hrami bylo jasné, že turisté nejedou a lístků neubývá. Dosud přehlížení Atéňané naštěstí nejevili sebemenší ochotu město během olympiády opustit. Řekové neradi plánují příliš dopředu a všechno dělají na poslední chvíli. Tak opět sáhli do kapsy, zaplatili lístky a spasili svou vysněnou olympiádu.
O autorovi| Petr Šourek, publicista
