Alpská země se zbavuje pověsti bezpečného úkrytu pro tajné účty diktátorů
BERN/PRAHA „Podívejte se na poslední bondovku nebo na Šifru mistra Leonarda. Vždycky je to nějaký zlý švýcarský bankéř, kdo schovává peníze,“ říká Paul Seger ze švýcarského ministerstva zahraničí. Přesně takovou po dlouhá desetiletí mělo, a dosud má, Švýcarsko pověst. Bankovní ráj, který rád přijme a uloží jakoukoliv částku od kohokoliv a vůbec nehledí na původ těchto peněz. To má být minulost. Nyní si tato alpská finanční velmoc buduje novou reputaci -průkopníka při navracení miliard dolarů zpronevěřených zkorumpovanými vládami.
Švýcarsko se stalo první zemí, která se přihlásila k iniciativě Světové banky nazvané Vracení ukradených prostředků (StAR). Tento program je součástí kampaně proti chudobě ve světě, za niž jsou podle ekonomů z velké části zodpovědní zkorumpovaní a despotičtí vládci. Světová banka odhaduje, že jen Afrika přichází kvůli korupci (a přelévání miliard dolarů do zahraničí) každoročně o 25 procent HDP - téměř 150 miliard dolarů.
S ukrýváním peněz ve Švýcarsku by nyní měli mít (nejen) afričtí diktátoři velké problémy. Zpřísněné zákony proti praní špinavých peněz, korupci a finančnímu terorismu mají být podle švýcarské vlády „efektivním prostředkem, jak se zbavit tzv. mocnářských fondů. Mocnářskými fondy Švýcaři rozumějí účty diktátorů.
Švýcaři poukazují na to, že za posledních zhruba 20 let vrátili přes 1,6 miliardy dolarů a připomínají konkrétní případy - půl milionu dolarů bývalého filipínského diktátora Ferdinanda Marcose a 700 milionů dolarů někdejšího nigerijského vládce Saniho Abachy. Ukradené peníze byly po letech vráceny filipínské, respektive nigerijské vládě. Zároveň je však pravda, že v prvním případě trvaly tahanice 18 a ve druhém pět let.
Nový šéf Světové banky Robert Zoellick zdůrazňuje, že na vracení ukradených miliard musejí spolupracovat rozvojové státy s vyspělými. „Z mnoha rozvojových zemí odtékají peníze, které zoufale potřebují k boji s chudobou,“ prohlásil tento týden Zoellick v New Yorku při představení nejnovější iniciativy Světové banky. Zoellick také zmínil konkrétní případ spolupráce mezi haitskou a švýcarskou vládou na vrácení zhruba 7,6 milionu švýcarských franků, které si na tajná konta „ulil“ někdejší diktátor Jean-Claude Duvalier. Do finální fáze také spěje spor o deset milionů švýcarských franků bývalého zairského prezidenta Mobutua Sese Seka. Jen s tím rozdílem, že kvůli chybějícímu právnímu rámci v současné Demokratické republice Kongo akutně hrozí, že peníze nakonec dostanou Mobutuovi příbuzní.
Švýcarsko každopádně tvrdí, že jeho zákony o bankovním tajemství už žádné špinavé peníze neochrání. „Diktátoři, kteří nelegálně uložili své peníze na účty ve švýcarských bankách, si teď dvakrát rozmyslí, než to znovu udělají,“ řekl Seger televizi BBC a dodal: „Švýcarsko je teď nejspíš jedním z nejhorších míst na světě pro kohokoliv, kdo by si chtěl uložit nelegální peníze na tajný bankovní účet.“
***
Švýcarské stop pro „diktátorské dolary“
Švýcarské banky vrátily už 1,6 miliardy dolarů zemím, jejichž někdejší diktátoři tyto prostředky nelegálně převedli do zahraničí. Změnu přístupu k ověřování původu peněz dokládají Švýcaři na případech vládců Filipín Ferdinanda Marcose (na snímku pálí demonstranti jeho portrét) a Nigérie Saniho Abachy.
