Tragédie na severu Čech je téma dne, jak tedy se rozepisovat v téhle době o něčem tak frivolním, jako je humoristický román Gabriela Chevalliera? Jenže voda opadne, ztráty se opláčou, škody budou opraveny a napraveny a bude opět čas i na témata jaksi méně vážná.
Než povodně přišly, nebylo o čem psát do novin a rozebírala se školní metodická příručka o sexuální výchově. O téma jsem zakopl hned po návratu z exotické ciziny Tibetu a Nepálu. Má tak někdo starosti, to byla první reakce při vzpomínce na tamní problémy a tamní bídu. A pak: dnes už ani vysokoškoláci nedokážou správně napsat „za vytí vlků víly ze zavilého zvyku vily u vily věnce,“ natož aby to dobře napsal středoškolák, o školákovi nemluvě. Psát nedovedou, počítat taky ne, o Janu Lucemburském se domnívají, že je to vítěz Prix Ferrari z roku 2007, zato v sexu by se měli vzdělávat? Však taky je kolem toho nevole, aktivisté se aktivují, občanská sdružení se sdružují, biskupové se křižují, takže...
Takže je dobře si příručku o osmdesáti stranách stáhnout z internetu a projít se jejím obsahem. Je určená učitelům coby metodické vodítko. Napsali ji odborníci několika oborů. Četba ve mně vyvolala zásadní otázku: Zdalipak ji oni citovaní protestující aktivisté, sdruženáři a biskupové četli, anebo zda protestují proti samotnému faktu, že by se měl sex vloudit do školních osnov? Podezírám je, že druhá odpověď je správná.
Sex v osnovách... Ono to zní opravdu velmi směšně. Sám vzpomínám na školní léta, i tenkrát před dobou nekonečně vzdálenou přišel do školy sexuolog a probíral s námi, s kluky zvlášť a holkami zvlášť, otázky intimního života. Brali jsme to jako frašku a obávám se, že toto „převedení na frašku“ je přirozená obranná reakce rozpačitého mládí, a nejinak že to bude i dnes.
Nicméně, na povrch vědomí mi vyskakuje z paměti jiná příhoda. Dcera, tenkrát tak asi dvanácti- třináctiletá, tedy na začátku puberty, přinesla domů dívčí časopis, jmenoval se, dejme tomu, Sandra. Listuju a narazím na rubriku „Ptáme se Sandry“. A dotaz dvanáctileté čtenářky zněl:
„Milá Sandro. Moc by mě zajímalo, zdali lze i při análním sexu prožít orgasmus. Jak se to dá zařídit, aby to tak bylo?“
Podotkl jsem, že bych doporučoval zvýšit zájem o násobilku na úkor análního sexu, dcerka se urazila a pravila, že ničemu nerozumím a časopis mi byl odebrán. Přemýšlel jsem o věci a usoudil nakonec, že pokud na světě existuje orgasmus a anální sex, proč by se o tom nemělo psát, třeba i v časopise Sandra?
Ale abych se vrátil k napadané příručce. Nečetl jsem ji dopodrobna, nicméně její obsah se týká především vztahů, etiky, citu, především témat společenských a rozhodně v té nejmenší míře sexuálně technických. Proč tedy kolem toho tolik křiku, když je „technický sex“ všude kolem nás, dětem na dosah, od dětských časopisů po tvrdé porno, volně dostupný?
Je to důsledek „syndromu Zvonokos“. Na morálce je možné si snadno honit triko, v tom to je. A to, že jsem volil termín asociující masturbaci, to rozhodně není náhoda.
