Kniha, které se v Itálii prodalo 1 200 000 výtisků. Za Gomoru Roberto Saviano (1979) také získal několik ocenění. Zároveň však musel opustit rodnou Neapol, rodina se od něj distancovala a řada známých osobností, mezi nimi i Umberto Eco, zahájila kampaň za získání policejní ochrany pro mladého autora.
Žánrově těžko vymezitelná kniha totiž popisuje praktiky neapolské camorry, „mafie“, do níž absolvent filozofie na neapolské univerzitě infiltroval. Od roku 2006, kdy Gomora vyšla, žije autor v ústraní, neboť mu bylo ze strany camorry vyhrožováno.
Vedle knižní podoby má již Gomora také divadelní a filmovou podobu. Knihu, která má podtitul Osobní výpověď o ekonomické moci a brutální rozpínavosti neapolské camorry, do podoby divadelní hry přepracoval Saviano společně s Mariem Gelardim, režisérem filmu, jenž letos v Cannes získal Grand Prix, byl Matteo Garrone. Systém je naše máma Kniha, přeložená již do více než čtyřiceti jazyků, tedy nyní má i svou českou verzi. Nakladatelství Paseka ji právě vydalo v překladu Alice Flemrové. A jedná se také o tom, že by autor v souvislosti s publikováním českého překladu navštívil Prahu.
Příloha LN Orientace přinesla recenzi Gomory již v loňském roce. Originál knihy hodnotila právě pozdější česká překladatelka: „Saviano poukazuje na to, že kdo se narodil na území spravovaném camorrou, je a priori vinen, a zároveň zdůrazňuje, že camorra už dávno není marginalizovaná zločinecká banda. Je to mocný obchodní kartel s nesmírnými zisky, spolupracující s ,legálními' firmami na severu Itálie a v zahraničí.“ I ve světě organizovaného zločinu ale má slovo stále váhu - což ostatně naznačují i důsledky vydání Gomory. Roberto Saviano v ní také popisuje, jak se pozná, zda je člověk „zevnitř“ či „zvenku“: „To Systém sytí velký mezinárodní trh s oděvy, obrovské souostroví italské elegance. Do všech koutů zeměkoule dorazili firmy, lidé, výrobky Systému. Systém je termín, který tady znají všichni, ale jinde je potřeba ho teprve dešifrovat. A pro toho, kdo neví, jak se rozmáhá moc kriminální ekonomiky, je to neznámý odkaz. Camorra je neexistující slovo, je jen pro fízly.“ Maradona ve vaně Roberto Saviano jistě nebyl první, kdo popsal fungování mafie, camorry či chceme-li Systému. Úspěch jeho díla ale pravděpodobně spočívá v tom, že dokázal propojit poznatky z vlastního „výzkumu“ s vyprávěním příběhu, aniž by se pouštěl do fabulování. Gomora tak předčila faktografické knihy z hlediska čtivosti a romány zase z hlediska zachycení reality.
I když sám Roberto Saviano ukazuje na příkladu filmu Kmotr, že vztah reality a fikce je i v tomto případě složitější: „Mnozí mladí Italoameričané napojení na mafiánské organizace napodobovali tmavé brýle, smoking, patetická slova. Samotný boss mafie v USA John Gotti se chtěl proměnit ve verzi dona Vita Corleoneho z masa a kostí. Také Luciano Liggio, boss Cosy Nostry, se nechával fotit s vysunutou spodní čelistí - jako hlava rodiny v Kmotrovi.“
V knize Gomora se nicméně rovněž setkáme se slavnými lidmi, kteří jsou pro mnohé po celém světě vzorem. A jelikož se nacházíme v Neapoli, nemůže chybět ani argentinský fotbalista Diego Maradona, který hrával za místní klub. Maradona si svou pověst nepoškodil pouze „božskou rukou“, ale rovněž styky s camorrou. Saviano píše, že „se s Giuliany vždycky dělil o kokain a o mejdany, nezapomenutelná je fotografie Diega Armanda Maradony v Loviginově vaně ve tvaru mušle“.
