Kdyby se sebevražedný atentátník nezalekl zvýšené přítomnosti vojenských hlídek a své auto místo k hotelu Marriott zatočil k rezidenci pákistánského premiéra, nedostal by sobotní útok mezinárodní rozměry. A neukončil by tragicky krátkou misi českého velvyslance. Takto snad alespoň otevřel oči těm, kteří doposud nevnímali hrozbu, která z Pákistánu přichází. Tedy ze země zmítané politickou nestabilitou a fanatismem protizápadně naladěných islamistů a v neposlední řadě i vlastnící rakety a jaderné zbraně. Už to není jen „ta země, co se tam navzájem zabíjejí“.
Prvotním cílem teroristů je vraždit. Zároveň ale sledují i další cíle - jedním z nich je rozsévání nejistoty. Stoprocentně účinné protiopatření neexistuje, toto riziko se dá pouze snižovat. Jedním z prostředků může být i protiraketová obrana - a vůbec to není přitažené za vlasy, jak se může zdát. Co nevypadá jako hrozba dnes, může se jí stát již za pár let. Anebo lze jen sedět a doufat, že si teroristé vystačí s domácími cíli.
