Rok se s rokem sešel a všechno je jinak. Belgie má vládu, ale hlavně: v Bruselu už desátý (!) den v kuse svítí slunce a o víkendu proběhl Rock Werchter. Ten Werchter, jeden z nejlepších hudebních festivalů planety (oficiální cena z let 2004, 2005, 2006, 2008).
Čtyři dny v polích 30 kilometrů za Bruselem, 80 000 lidí před pódiem každý den, 56 kapel. The Prodigy, Metallica, Oasis, Nine Inch Nails, Coldplay, The Killers, Black Eyed Peas, Placebo... a vyprodáno od dubna.
Při pohledu na seznam jmen a cestu úhledným kukuřičným polem k festivalové louce člověka napadlo, jak je možné, že právě Belgie, stát vysmívaný a menší než Česko, hostí tak vzývanou hudební událost. Odpověď podle fanoušků a samotných kapel má co dělat právě s kukuřicí - s vlámskou precizností a zorganizovaností. Festival totiž neměl chybu a je jedno, kde začnete.
Bezchybné ozvučení. Bezchybné osvětlení. Záchody, kde nečekáte déle než pět minut. Jídlo, pití, bankomat přímo na louce. Policisté, kteří při vjezdu do vesnice rozdávali lidem v autech pytlíky s vodou a slečny uvnitř prostranství distribuovaly opalovací krémy. Také fakt, že žádná kapela koncert neodvolala a v davu bezmála stovky tisíc lidí jste postrádali jakoukoli agresi, byť se pilo.
Všechno to začalo jednorázovým hudebním happeningem v nedaleké vesnici už v roce 1967, dávno před Woodstockem nebo britskými festivaly, a pravidelně se Werchter začal pořádat o sedm let později. S myšlenkou tehdy přišel místní vlámský politik a fanda do rocku Herman Schueremans, který je dodnes šéfem festivalu. Jeho heslem je „krotit cenu a držet kvalitu“.
Evidentně to funguje. R. E. M. tu byli šestkrát, Radiohead třikrát, a loni dal přednost Werchteru před Glastonbury i americký rapper Jay-Z. Když proto frontman Metalliky James Hetfield na bouřící lidi z celé Evropy zvolal „Těšili jste se na vaší rodinu Metalliku, že jo?“ a bez čekání sám dodal „My na vás taky, strašně!“ člověk neměl důvod mu nevěřit.
O autorovi| Kateřina Šafaříková, stálá zpravodajka LN
