Poslední dny před smrtí prožil Che Guevara v divokém kraji hlubokých údolí a v okolí vísky La Higuera. Svět se „profesionálnímu“ revolucionáři změnit nepovedlo, ale do života vísky La Higuera zasáhl zcela zásadně. Jeho smrt od základů otřásla jednoduchým světem vesničanů, uvyklých monotónnímu rytmu polních prací. La Higuera je dodnes zapomenutá, zapadlá a zaostalá. Jako by se tu zastavil čas. Když ale vesničané začnou vzpomínat, okolní krajina doslova ožívá před očima. Jako by se hon na skupinku partyzánů neodehrál před 40 lety, ale jen před pár týdny.
„Chceme se s vámi přátelit“
„Kubánci tenkrát přišli tudy. Každý nesl ruksak,“ vypráví šedesátiletý Manuel Cortes, vesničan z La Higuery. „Jeden na nás zavolal: Neodcházejte, přátelé, nechceme vám udělat nic špatného, vraťte se! Chceme se s vámi přátelit, chceme vás poznat. Byl to Che. To jsem ještě nevěděl, že je to on. Pak chtěli poslouchat bolivijskou hudbu. Tak jsme jim zahráli jednu kueku na akordeón a čarango. Tancujte, přikázal ostatním. Tancovali, ale nezapomínali se při tom dívat po okolí dalekohledy. Bylo to 25. září.“
Prostí vesničané se ale báli hledaným partyzánům pomáhat. Zprvu je zásobili potravinami, ale napětí v kraji rostlo. Nad zamýšlenou revolucí v srdci Jižní Ameriky se rychle začala stahovat mračna.
Po nějaké době už všichni věděli, že partyzáni jsou ukryti za roklinou Churo. Někdy si na polích brali brambory, až jedna žena oznámila úřadům, že Kubánci brambory kradou. Brzy z oblastního města Valle Grande dorazilo do La Higuery 1800 vojáků.
„Ten rok mi bylo asi patnáct let. Byl jsem zrovna ve škole,“ vypráví jiný vesničan z La Higuery, „a odtamtud jsem všechno viděl. Bitva se odehrála dole. Armáda zaujala pozice támhle naproti. Zahynulo při tom mnoho vojáků, mnohem více než ze skupiny toho Che.“
Guevarovi partyzáni byli tvrdě vycvičeni. Tentokrát však byla přesila příliš velká. Místo poslední Guevarovy bitvy zná v La Higueře snad každé malé děcko. Guevara byl v boji zraněn, navíc mu nějaká střela vyřadila z provozu zbraň. Kromě toho byl útrapami v bolivijské divočině a v důsledku astmatu značně oslaben. Když se k němu vojáci blížili, traduje se, že se vzdal se slovy: „Nestřílejte, mám pro vás větší cenu živý než mrtvý.“ „Bitva trvala dlouho, celý den,“ líčí opět Manuel Cortes, „zajatého Guevaru sem přivedli odpoledne, vedli ho tudy, kolem mého domu. Asi půl hodiny ho nechali stát před školou. Ihned se rozkřiklo, že zajali Che. Lidé se sem začali sbíhat.“
Guevaru zavřeli do místní školy a už k němu nikoho kromě vyslýchajících vojáků nepustili.
„Druhý den tudy prošli dva vojáci,“ dokončuje vyprávění Manuel Cortes, „pili pivo, každý měl v rukách dvě. Odešli tamhle, asi půl bloku, a dopili piva. Lahve zahodili, prošli tudy zpátky. Říkali: ty zabiješ jednoho a já toho druhého. Zašel jsem do svého domu a za pět minut se ozvalo ta-ta-ta-ta a za další dvě minuty se ozvalo druhé ta-ta-ta-ta. Nejdříve zabili Guevarova kamaráda Willyho a pak samotného Che Guevaru. Lidi kolem začali křičet: zabili Che Guevaru, zabili Che Guevaru!“
Ve škole, kde k popravě došlo, je dnes malé pietní muzeum. Na stěnách jediné místnosti visí nástěnky líčící život Che Guevary, fotky a mapka míst, na kterých působil v Bolívii. Jinak je tu prázdno. Správkyně muzea návštěvníkům automaticky ukazuje na holou podlahu a říká: „Tady zabili Che Guevaru a tam jeho kamaráda.“
***
Druhý život revolucionáře
Bolivijská armádní špička se v roce 1967 rozhodla pohřbít ostatky Che Guevary na neznámém místě, aby nevzniklo poutní místo pro jeho stoupence a obdivovatele. Až v roce 1995 generál ve výslužbě prozradil, že Che a jeho spolubojovníci byli tajně pohřbeni na letišti ve Valle Grande. V červnu 1997 byly pozůstatky sedmi mužů nalezeny, identifikovány a revolucionářovy ostatky převezeny na Kubu.
Čas dal obavám generálů za pravdu: Ve vesnici La Higuera, kde probíhal poslední Che Guevarův boj, vyrostl nedaleko školy malý památník
O autorovi| MARTIN MYKISKA, Autor je novinář a cestovatel, La Higueru navštívil při své nedávné výpravě do Bolívie.
