Před revolucí jsem se věnoval severokorejskému taekwondu ITF. Jihokorejské bylo vzhledem k politické situaci zakázáno. Po listopadu jsem založil svaz taekwonda WTF. Postupem doby se mi povedlo získat IV. DAN a na své konto si připsat několik českých rekordů v přerážecích technikách. Vypadá to docela jednoduše, ale zažil jsem, jak si jeden příliš sebevědomý chlapík chtěl úder vyzkoušet a zlomil si nadvakrát ruku. A to byly jen dvě desky. Taekwondo je nejen bojovým sportem, ale především životní filozofií. Učí mě koncentraci, sebekázni a přemýšlení na více let dopředu už celých 25 let. Koneckonců tae je v překladu ruka, kwon noha a do cesta. Jednoduše řečeno rukama nohama jdu po určité duchovní životní cestě. A v mých šlépějích pokračují i synové, s nimiž trávím většinu víkendů v tělocvičně.
Každý první víkend v měsíci se koná velké soustředění, jehož se účastním se starším, desetiletým synem. Vstaneme v osm, lehce se nasnídáme, zabalíme tašku a na devátou vyrážíme na trénink. Začínáme důkladným strečinkem, což je nutné na uvolnění kloubů a na dobrou roztažnost hlavně nohou. Pak už přichází nácvik bojových technik. Mistr si je nevymýšlí, každý pásek vyžaduje předepsané sestavy. A hlavně se musí umět dobře soustředit na to, co dělá. Před necelými třemi lety se stal můj syn trojnásobným mistrem ČR. Pochopitelně jsem s ním prožíval pocity euforie, jenže na konci, při přerážecí exhibici mistrů, jsem si přerazil kloub na levém malíčku a utrhl šlachu, která už se nikdy nedostane do normálu.
Patřím už do kategorie seniorů, ale pořád se udržuji v kondici. Ostatně tento sport může provozovat kdokoli od čtyř let do smrti. Důležité je dosáhnout pásku, který si člověk vytyčí za cíl. Existuje deset žákovských sestav, a pak už jsou mistrovské pro ty, kdo mají nejvyšší, černý pásek. Já jsem si své sny v taekwondu ještě nesplnil, stále trénuji a zastupuji Český svaz taekwondo WTF v olympijském výboru. Přesto mě v poslední době nejvíc těší pozorovat syna, jak se vyvíjí a jak ho to baví. Připomíná mi to mé začátky. Mladší, sedmiletý, to bere spíš jako hru, ale i jeho taekwondo chytlo a dělá mi čím dál větší radost.
Občas mi někdo položí otázku, zda si před bojem nepředstavuji nějakého politika, že mi to tak jde. Usmívám se a vím, že byla na místě. zaznamenala Jarmila Kovaříková
