Včerejší výsledky ekonomiky ukazují, že Evropa je přinejmenším třírychlostní. V prvním – nejrychlejším – pruhu jede vedle výjimečné Skandinávie jen Německo. Tamní hospodářství si vede nejlépe od sjednocení země především díky exportu do nejrychleji sílících částí světa, jako je Čína. Zajímavé je sledovat, kdo se dokáže na německé síle vézt. S výjimkou Rakouska a Nizozemska, které mají s Berlínem velmi silné obchodní vazby, to nejsou země západní Evropy, o periferii nemluvě. Řecko, Irsko i Portugalsko jsou v recesi, Španělsko na její hraně. Francie i Itálie se z krize probírají velmi pomalu. Jejich ekonomika nesílí ve srovnání s Německem ani polovičním tempem.
Jestli někdo dokáže německého oživení využít, je to Evropa střední. Domácí ekonomika sice zatím za německou zaostává, to je ale velmi pravděpodobně jen zpoždění v čase. Když padalo Německo do krize, my jsme následovali půl roku po něm. S oživením to nejspíš bude podobné. Spolu se Slováky a Poláky patříme vedle severu Evropy k nejrychleji sílícím regionům. Přirozené ekonomické unie jsou v Evropě zjevně jinde než ta spojená společnou měnou.
