Český diplomat a voják Baloun byl pro úspěšnou evakuaci z afghánského hlavního města jednou z klíčových postav.
Situace se během srpna v Afghánistánu vyvíjela překotným tempem, odhady termínu definitivního odjezdu se neustále měnily. Nejprve se plánovalo stažení spojeneckých vojsk v horizontu měsíců, pak týdnů a nakonec dnů.
Kellner, Bohdalová nebo Chamberlainův ministr: prezident vyznamenal 29 osobností. Podívejte se, o koho jde |
Jen týden před odjezdem Balounovi Američané oznámili, že snižují zabezpečení Kábulu. „Hned příští den bylo další mimořádné jednání, kdy se řeklo, že finální datum je 31. srpna či dříve. Následující ráno přišel bezpečnostní důstojník americké ambasády a oznámil, že to bude jen do 20. srpna. Třicet minut nato jsme dostali urgentní zprávu, že ještě v ten den ostraha opustí bezpečnostní bránu asi dvacet metrů od české ambasády,“ popsal diplomat zážitky po příletu do vlasti.
Mezi tálibánce jen s pistolí
Zatímco Baloun zaštiťoval operaci z vyšších míst, Poul měl jakožto šéf ostrahy ambasády plné ruce práce v terénu.
  |
Bezpečí v Kábulu se zhoršovalo každou hodinou. Jako klíčový moment Poul označit chvíli, kdy Američané oznámili, že přestávají garantovat zabezpečení svého sektoru. Právě přes ten vedla jediná úniková cesta z ambasády.
Český velitel jednal o evakuaci Afghánců s táliby. U sebe měl jen schovanou pistoli, záda mu jistil odstřelovač |
On a jeho muži byli poslední, kdo areál české ambasády opouštěli. Na odchodu měli ještě specifický úkol: zničit citlivé materiály, aby se k nim tálibánci nedostali. „Vzali jsme bourací kladiva a palice, rozbíjeli jsme zbylou techniku. Jen z počítačů jsme vymontovali pevné disky, ty musely s námi,“ popisoval pár dní po příletu novinářům kapitán.
Pak je čekal ještě přesun na letiště, odkud startovaly tři lety české armády, jež měly za úkol přepravit do Česka všechny, kdo to potřebovali. Afghánským spolupracovníkům české mise by pod vládou Tálibánu šlo o život.
Tehdy přišla hvězdná Poulova chvíle. Příjezdové cesty na letiště už kontrolovali ozbrojenci, prchající Afghánce pouštěli k ranvejím letiště jen liknavě. Kapitán se rozhodl jednat a vyrazil dohodnout průchod českých spolupracovníků přímo s Tálibánem. Překvapilo ho, že tálibánci neuměli anglicky, ale skrze prostředníky se mu podařilo vše domluvit.
„Bylo to mé rozhodnutí. Z velitelství řekli, že kdybych se na to cítil, bylo by to dobré zkusit,“ popsal pětatřicetiletý vojenský policista, který prý v nejhorších chvílích myslel na svou ženu a malé dítě, které na něj čekaly doma. Do Afghánistánu už prý znovu nepojede.
