Někdo se opravdu umí dožít vysokého věku. Například nedávno pochovaný Paul Samuelson, nositel Nobelovy ceny za ekonomii, zemřel v požehnaných 94 letech. Přitom průměrný americký muž jeho data narození se měl šanci dožít se jen necelých 53 let. Jak je to možné? Zdá se, že pokud chce žít člověk opravdu dlouho, je dobré získat Nobelovu cenu. Rozhodně lepší než třeba jíst zeleninu.
Podle výzkumu ekonomů Matthewa Rablena a Adrewa Oswalda z University of Warwick získání Nobelovy ceny v oboru chemie nebo fyziky zvyšuje svým nositelům průměrný věk o rok až dva oproti těm, kteří byli na cenu sice nominováni, ale nakonec na ni nedosáhli. Fyzikální a chemičtí nobelisté umírají v průměru v 76 letech a nositelé ceny za ekonomii dokonce ve více než 80ti letech. Oswald a Rablen tvrdili, že za to může vyšší společenský status oceněných. Ti se pak cítí lépe a umírají později.
Ne každý s tím souhlasí. Podle jiných ekonomů prodlužují věk peníze. Americký ekonom Steven Levitt ve své knize SuperFreakonomics píše, že lidé, kteří do konce života dostávají nějakou dávku, třeba z důchodového připojištění, žijí déle. Chtějí si to prostě užít. Nebo si ze svého extra důchodu připlácejí na kvalitnější zdravotní péči, a proto žijí déle. Podobně se mohou postarat děti o své přestárlé rodiče. Tedy aspoň na chvíli. Dokazuje to příklad z Austrálie. Tam byla 1. července 1979 zrušena dědická daň. V týdnu před jejím zrušení poklesl náhle počet úmrtí starých lidí, aby se opět v následujícím týdnu o to více zvedl.
Samozřejmě, mohlo jít o podvody. Více lékařské péče také nemusí zdaleka znamenat prodloužení života a příliš častý styk s lékařem naopak může vést ke smrti. Zatímco v zemích s mizernou ekonomickou úrovní platí, že čím více lékařů, čím delší ordinační hodiny a čím více operací, tím méně úmrtí, ve vyspělých státech jsou některé trendy opačné. Stávky doktorů ve Spojených státech a v Izraeli například nevedly k vyššímu počtu úmrtí, jak se čekalo, ale naopak. „Navštěvovat nemocnice je rozhodně riskantnější než provozovat bungee jumping,“ tvrdí doktor Richard Smith, bývalý šéfredaktor prestižního anglického časopisu British Medical Journal. Lékaři provádějí riskantní operace, které mohou v případě úspěchu prodloužit život, ale taky ho rychle ukončit. A lidé si nechávají na často banální choroby předepisovat kvanta léků, které sice urychlí léčbu, ale mají spousty negativních vedlejších účinků.
Není divu, že před Vánocemi, kdy není čas jít k doktorovi a operace se odkládají, se podle některých statistik umírá méně. Navíc svoji smrt speciálně odkládají staří lidé. Na základě výzkumu provedeného americkými sociology Stanislavem Kaslem a Ellenou Idlerovou na obsáhlém vzorku lidí starších 65 let se zjistilo, že lidé méně umírají měsíc před velkými náboženskými svátky. Křesťané, jakkoliv vlažní či jen vyrostlí v křesťanské civilizaci, si přitom potrpí hlavně na Vánoce. Takže šťastné, požehnané a hlavně živé!
O autorovi| Marek Hudema redaktor LN
