Před pár dny se mi stala poměrně potupná věc. Utrhlo se mi ucho od oblíbené červené koženkové kabely. Co teď? Duchapřítomně jsem si vzpomněla, že nedaleko je express opravna obuvi. Když se mi podařilo opraváře přesvědčit o tom, že kabelka sice není bota, opravit ale potřebuje do deseti minut, uzemnil mě svým požadavkem: „Všechny věci si musíte přendat sem,“ škodolibě se usmál a nastavil mi igelitku se zimním motivem. Připadala jsem si jako nahá. Celý svůj život takhle stavět na odiv neznámému člověku! Když jsem se po dvacáté prvé natáhla do útrob kabelky pro další nutnost, kterou s sebou tahám den co den, obuvníkovi ztuhl úsměv na tváři. A to chudák netušil, že musím vyprázdnit ještě dvě kapsy.
Uznávám, že nosím poměrně dost zbytečností. Třetina věcí by v mé kabelce naprosto nemusela být. Ale většina z nich - i když je nepotřebuji často - mi jaksi dodává sebejistotu.
Žádné zbytečnosti Muži nám rádi dávají najevo, že ve svých příručních zavazadlech nosíme samé zbytečnosti. Čí je to ale obvykle kapesník, do kterého si muž utře nos? Náš! Z kabelky! Většinou je to také pinzeta z dámského mininožíku, jímž svému muži vytáhneme třísku, kterou si zadřel o stůl v restauračním zařízení. A to jsou jen některé z kabelkových propriet, které mohou využít i muži. Kromě těchto předmětů poslední záchrany obsahují ženské kabelky obvykle také kosmetickou taštičku s nezbytnostmi, multifunkční nožík, nějaké ty ženské hygienické potřeby, náplasti, diář, poznámkový blok, propisku, obyčejnou tužku, doklady... Víte co? Mám pocit, že moje kabelka rozhodně neobsahuje žádné zbytečnosti. Jen možná ten systém plnění by se dal nějak vylepšit...
Někdy mi trvá dost dlouho, než najdu věc, kterou hledám, ale stává se mi to jen výjimečně. Většinou totiž sáhnu do útrob kabelky a vytáhnu přesně to, na co myslím. Možná mám skryté telepatické schopnosti, anebo je to prostě šťastná náhoda. Naopak nešťastnou náhodou lze vysvětlit opačný případ - když nahmatám úplně všechno, jen ne ten zvonící mobil.
„Mám telefon?“ vyhrkla jsem onehdy na kamarádku Janu při společné cestě autobusem do práce a jala se prohrabávat svou kabelu, dokud jsem mobil nenašla. „A vzala jsem si diktafon?“ napadlo mě vzápětí. Když jsem našla i ten, uvědomila jsem si, že nemám náušnice. Tedy že jsem je v rámci ranní úspory času vrhla do kabelky, místo abych si je dala do uší. „Na náušnice se vykašli! Ty v týhle kabele nemůžeš v životě najít,“ řehtala se kamarádka a tiskla si k tělu kabelku velikosti psaníčka. Tentokrát jsem jí ale vytřela zrak: vnořila jsem ruku do kabelky a na jeden zátah vylovila drobné náušničky. Voila!
Minikabelka a obrkabela Přítelkyně mě ale svým posměváčkovským přístupem trochu nadzvedla, a tak jsem ji podrobila výslechu ohledně jejích kabelkových návyků. Všimla jsem si, že nosí jen malé kabelky, které vlastní v několika barevných provedeních a střídá je podle barvy oblečení. S takovým nic na šňůře bych já nešla ani do divadla!
„Co v té své kabelce nosíš?“ zeptala jsem se jí a těšila se na odpověď. „Klíče, telefon, balzám na rty, kapesníčky a igelitku,“ vyjmenovala Jana a ze značkové kabelčičky vytáhla igelitku s logem supermarketu složenou do velikosti 7x 7 centimetrů. Aha! Takže Jana sice dbá na eleganci, ale jen do té chvíle, dokud nemusí domů přinést nákup nebo rozměrnější podklady z práce. Pak přijde na řadu kámoška igelitka. Já spadám do kategorie kabelových maniaků. Záměrně říkám „kabelových“, protože označení „kabelka“ k jejich rozměru opravdu nepasuje. Díky tomu ale také nemusím nosit složenou igelitku, protože do mé kožené kabely (ano, již jsem pochopila, že kůže udrží mé nákupy sterilované zeleniny ve skle lépe než koženka) se vejde i nákup pro dvoučlennou rodinu na celý víkend. Vyzkoušeno! Můj fyzioterapeut je z mých vyosených zad sice na mrtvici, ale já na svou kabelu nedám dopustit. Tedy jen do okamžiku, dokud nehledám diktafon. S Janou jsme pak ještě probraly naši společnou kamarádku Jitku. Pracuje jako obchodní zástupkyně. Obléká se do slušivých kostýmů a k nim nosí dámskou diplomatku. Trochu jsme se jí my - minikabelka a óbrkabela - vysmívaly, dokud jsme nenakoukly do obsahu té poněkud fádní kabelky. Vše pečlivě srovnané, dva fochy rozdělené podle potřeb na pracovní a soukromý. Stejný pořádek a preciznost, jimiž se Jitka vyznačuje v životě, se zračil také v její kabelce.
Kabelka jako vagina A konečně - abychom nechaly promluvit i muže - jsem před nedávnem v časopise zaměřeném na psychologii četla sloupek od Jiřího X. Doležala. Vyjadřoval v něm názor, že dámská kabelka je vlastně symbolem vaginy a uspořádání věcí v ní je vyjádřením vaginálního principu. Zajímavý názor... Přesto si ale myslím, že dávat do souvislosti dámské kabelky s přirozením jejich majitelek je poněkud přehnané. Mnohem pravděpodobnější je, že kabelky a to, co a jak v nich máme, odkazuje k našemu životnímu stylu. Některá je pořádkumilovná, další skromná a jiná zas - co naplat - poněkud chaotická.
Muži si myslí, že v kabelce nosíme zbytečnosti. Čí je to ale kapesník, kterým si v případě nouze utřou nos? Náš, z kabelky!
