Moc se mi líbí, když si v nějakém testu auta přečtu o jeho kvalitním interiéru, který je vyroben v měkčených plastů. Když jsou naopak plasty na přístrojové desce tvrdé, tak je údajně daný interiér vyroben z lacině působících materiálů. Vždy mě přitom udivuje, jak snadno je možné onu kvalitu nebo hodnotnost vnitřního prostoru určit.
Nikdy jsem sice nepracoval ve firmě vyrábějící plasty pro automobily, ale zdá se mi, že určit kvalitu plastů v interiéru nějakého automobilu je mnohem náročnější a vyžaduje mnohem více, než jen poklepání na přístrojovou desku. Nevím, jak se to zdá vám, ale mně je srdečně jedno, jestli má nějaké auto tvrdý nebo mírně změkčený povrch své přístrojové desky. Za sebe musím říci, že když jsem zrovna interiér auta nečistil, tak jsem nikdy neměl potřebu na přístrojové desce sahat na něco jiného než na tlačítka nebo jiné ovladače.
Samozřejmě možná řeknete, že měkčené plasty mohou v interiéru méně rezonovat, že lépe pohlcují zvuky nebo že mají lepší povrchovou strukturu. Nevím, nejsem v tomto směru odborník, ale myslím si, že rezonance závisí spíše na uchycení celého dílu a na jeho interferenci s ostatními díly vozu, a hlučnost je přece účinnější odizolovat výplněmi zevnitř. A lepší povrchová struktura? Opravdu si nejsem jist, jestli je na pohled „hodnotnější“, když je nanesena na měkčeném, nebo tvrdém plastu.
Podle mě se ona kvalita plastů zvnějšku v podstatě nedá hodnotit. Můžete si všimnout špatného opracování jejich hran, chyb vylisování nebo slícování a možná ještě tak jeho zrcadlení v čelním skle - to je ale tak všechno. Skutečnost, jestli třeba plast vydrží bez tvarových změn v celém spektru teplot, v nichž se automobil pohybuje, a to po celou dobu jeho životnosti, nebo zda se z něj při stání na sluníčku neodpařují do interiéru škodlivé látky - to jsou podle mě známky kvality.
Ty ale během klasického testu v podstatě nelze zjistit. Nicméně i tak jsem se setkal s tím, že zejména druhou zmiňovanou vlastnost můžete v některých autech zejména cenově orientovaných značek s měkčenými interiéry po stání na slunci doslova cítit...
O autorovi| Petr Hanke, redaktor LN
