Volby sem, volby tam, ať je pěna dní čisťounká jak křišťál, či špinavá jak vana po hrochovi, všechno fuk, naše města i vsi jsou pořád plny ženské krásy.
Mám teď na mysli obálky časopisů. Na Letušce je letuška a na Sestřičce sestřička, to lze pochopit, tváře a těla žen ale prodávají i bulvár, astrologické či historické časopisy, krasavice prodávají losy, pojištění, auta, jsou všude.
Už jsem pochopil proč, nejprve ale test: Co myslíte, že se vyplatí? Dát na obálku politika, či snad dokonce spisovatele? Anebo sympatickou holku?
Byl jsem onehdá na poradě magazínu, kde část redakce protestovala proti obálkám, sestávajícím z „kávéček“. Nikterak si nelibuji v hrubostech, ale „kávéčko“ je terminus technicus a znamená: kozy ven. Padla čísla a bylo jasné, že „kávéčko“ vždy prodá o pár tisíc výtisků víc, a spor utichl.
Ale není to tak, že by ženy na obálkách kupovali jen omámení muži. Ne, též ženy rády nakupují krásné ženy. To mě zaujalo nejvíc! A kde jsem věci přišel na kloub? V kostele.
V kostele před madonou, která k sobě tiskne děťátko, za chvilku mu dá pít, roucho jí už už klouže z ramen. A vzpomněl jsem si na všechny ostatní kostely a kapličky, kde se líbezně usmívá Marie.
A udeřilo do mě mocné poznání. Tady je to tak odedávna. I naši předkové měli pořád před očima krásnou mladou ženu. Jako naději, eh!, řeknu to na plnou hubu, jako naději na dítě čili pokračování lidského rodu, naději na budoucnost. No, miminka u sebe ty prodavačky čehokoli nemají. Ale většinou jsou mladé a pěkné! Můžou je mít.
***
Ale není to tak, že by ženy na obálkách kupovali jen muži. Ne, též ženy rády nakupují krásné ženy. To mě zaujalo nejvíc! A už jsem tomu přišel na kloub.
O autorovi| Jáchym Topol ; redaktor LN
