V rozhovoru pro LN vylíčila své zkušenosti z egyptských protestů, kterých se účastnila od samého začátku.
* LN Jak se situace v ulicích Káhiry den za dnem vyvíjela?
Úplně první demonstrace měly formu happeningu a probíhaly velmi klidně. Demonstranti u barikád stáli stráž společně s policisty a přesvědčovali je, aby se přidali, podávali si ruce. Panovala tam velmi přátelská atmosféra do momentu, kdy do situace začali zasahovat tajní v civilu. Hned první den v noci nad ránem začali zatýkat lidi a odtahovat je do přistavených antonů. V pátek (28. ledna – pozn. red.) už byl ten zásah policie výrazně tvrdší. To se demonstranti už ocitli v oblacích slzného plynu. Potom se ta situace opět uklidnila, když policisté odtáhli. Do ulic se však dostali opět tito tajní v civilu a začali vyvolávat hádky a bitky mezi stoupenci Mubaraka a jeho odpůrci.
* LN Podle čeho se pozná, že jde o tajnou policii?
Jsou to takoví čtyřicátníci padesátníci a mají na sobě buď koženou bundu, nebo svetr. Na demonstracích je není vidět, a když, tak v místech konfliktů.
* LN Jak se projevovali?
Vydávali se za takzvané Mubarakovy stoupence, ale ve skutečnosti měli za úkol vyvolat centrálně řízený konflikt. Armáda dostala pokyny do toho nevstupovat a nebránit. Ta situace se nakonec obrátila proti novinářům ze zahraničí, a tím pádem i cizincům, protože každý cizinec byl potencionální novinář.
* LN Pocítila jste to na vlastní kůži?
Několikrát. Ten pátek, kdy se to všechno zvrtlo, jsem se dostala do takové pasti, kdy jsem se nemohla dostat přes řeku Nil, protože na mostě probíhaly boje. Byla jsem v části, kde byla oblaka slzného plynu, takže jsem se schovávala několik hodin v nejbližším hotelu až do půlnoci. Pak jsem zas natrefila na skupinky vandalů, kteří začali vykrádat obchody. Tak jsem se musela uchýlit k jedné neznámé rodině. tam měli dva až tři starší pány. Ale tohle byli zřejmě nějací výtržníci, protože měli pistole, někteří stříleli do vzduchu a šli po penězích.
* LN Když jste se pak dostala na českou ambasádu, cítila jste asi úlevu...
Ani ne. Měla jsem pocit, že jsou všichni v klidu, a to mě velmi rozrušilo. Samozřejmě chápu, že ambasáda má jiné informace a kanály, takže situaci vyhodnotili tak, jak ji vyhodnotili, ale to jejich vyhodnocení mě natolik zneklidnilo, že jsem si sbalila kufry a odešla. V sobotu jsem odletěla domů.
* LN Kdo je hlavní hybnou silou současných protestů?
Určitě mladí lidé. Zlomilo se to až krátce před takzvaným milionovým pochodem (1. února – pozn. red.), kdy se k nim začali připojovat i další lidé z nejrůznějších sociálních vrstev. V každém případě ale nikdo nečekal, že to bude mít takovou intenzitu, tak silný dopad a takové trvání. Egypťané byli vždycky apatičtí vůči politice a nikdy je nic podobného nezajímalo. Ani Mubarakovi stoupenci nešli k volbám, protože si řekli, že tam bude Mubarak, tak proč tam chodit.
* LN Co minulý čtvrtek, kdy se odehrál ten hon na cizí novináře?
Ten den se to vyhrotilo ne z hodiny na hodinu, ale doslova z minuty na minutu. Jela jsem normálně do města metrem, vyšla směrem k náměstí Tahrír (hlavní dějiště protestů – pozn. red.) a celý pochod se obešel bez jakýchkoli konfliktů. Najednou se však v bočních uličkách změnila atmosféra. V místech, kde se dřív shromažďovaly hlídky domobrany, se začali shlukovat tajní. V tom mě zastavili mladí demonstranti, kteří mi ukazovali, že musím okamžitě odejít. Když jsem se vydala opačným směrem, tak se tam na mě vyvalila ta skupinka tajných a chtěli mě legitimovat.
* LN Pokoušeli se vás také okrást?
To až druhý den ráno, když jsme se přesouvali na českou ambasádu, kde jsem bydlela. Cestou tam došlo k incidentu s takzvanou samozvanou domobranou. Prohledali nám všechny kufry, batohy, ukradli peníze a počítač.
* LN Proč takzvanou?
Protože jsem za ty dva týdny prošla okolo několika hlídek domobrany, viděla jsem, jak jsou oblečení a ozbrojení – měli dřevěné nebo železné palice, byli to mladí lidé, kteří
